Životopis

„Bez lásky by lidstvo nemohlo žít ani den.“

Erich Seligmann Fromm se původně sice toužil stát rabínem - narodil se v židovské rodině, ale nakonec ho osud zavedl na úplně opačnou stranu. Svoje vysokoškolské vzdělání započal v roce 1918 dvěma semestry studií práv na Frankfurtské univerzitě. Posléze začal studovat psychiatrii, sociologii a filosofii na univerzitách v rodném městě, Heidelbergu a v Mnichově. Doktorát filosofie získal na univerzitě v Heidelbergu, především díky svému výzkumu v oblasti psychoanalýzy.

V roce 1926 se Erich Fromm oženil s psychoanalytičkou Friedou Reichman, s kterou do té doby spolupracoval. Společně se poté odklonili od judaismu. Celý život se věnoval studii psychologie a psychiatrie. V roce 1927 se poprvé začal věnovat a hlásit k Freudově psychoanalýze.

V roce 1930 ukončuje studia a otevírá si vlastní praxi. V roce 1931 ale bohužel onemocní tuberkulózou. Hlavní důvod to asi není, ale také kvůli nemoci, se odstěhuje od manželky a nadále se zdržuje převážně v městě Davose.

Po vítězství hitlerovského fašismu je nucen emigrovat do USA a začíná působit na univerzitách v Michiganu a v New Yorku - americké občanství dostal v roce 1940. Během pobytu v USA se znovu u Ericha Fromma projeví staré nemoci. I přesto nadále pracuje a vydává svoje stěžejní díla jen v angličtině (Strach ze svobody, Člověk pro sebe).
Po rozvodu s první manželkou si v roce 1944 bere emigrantku Henny Gurlandovou, s kterou se za několik let přestěhuje do města Ciudad de Mexico v Mexiku, kde vyučuje na univerzitě a otvírá si znovu praxi. Roku 1952, rok po nečekané smrti druhé manželky, se opět žení s Američankou Annis Freeman a společně se stěhují do blízkosti mexického hlavního města, do Cuarnavaca.

Přibližně v 65 letech odchází Erich Fromm do důchodu, ale nadále se věnuje mírovému hnutí - s kterým začal díky své druhé manželce, především se orientuje na vietnamskou válku. V roce 1966 vydává knihu Budete jako Bůh, kde zkoumá náboženské zkušenosti a vývojová stadia náboženství. Po srdečním infarktu se rozhodne na delší dobu odcestovat nazpět do Evropy. V roce 1968 dopisuje spis Naděje revoluce, ale v důsledku vítězství prezidenta Nixona v USA a také kvůli zdravotním problémům, se přestává věnovat politickým aktivitám. V tomto roce začíná pracovat na teorii agresivity.

V roce 1970 vydává knihu Anatomie lidské destruktivity. Natrvalo se stěhuje do švýcarského Ticinu. Pracuje na díle Mít nebo být, které vydává roku 1976. Toto dílo se stává kultovním a velmi pozitivně přijímaným především v Německu a Taliánsku.

V roce 1977 překonává další srdeční infarkt. V Německu a Taliánsku se stává vedoucí osobností alternativního hnutí. Další rok, po třetím infarktu, ale ztrácí všechny síly, natož tvořivé. 18. března 1980, po čtvrtém infarktu, umírá. Je zpopelněn a pochován ve švýcarské Bellinzone.