Životopis

Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Některá jeho díla by se dala považovat za rané science fiction. Edgar Allan Poe byl obdarován vysokou inteligencí, byl velice zdvořilý, ale také až přehnaně prudký a divoký. Hlouběji se zabýval kosmogonií, přírodními vědami a mysticismem.

Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholickými sklony a opustil matku ještě před Edgarovým narozením. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu a zanechala tak po sobě tři sirotky: malého Edgara, jeho mentálně postiženou sestru Rosalie a bratra Williama, který stejně jako otec trpěl alkoholickými sklony a předčasně zemřel.

Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do útulku v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem. Odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu a tajemná Anglie se tak stala mladému Edgarovi zdrojem inspirace.

Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hazardem. Kvůli svým hráčským dluhům se rozhádal se svým nevlastním bratrem, který odmítal je za něj dále platit. Poe se ve finanční krizi zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Bohužel kvůli nedisciplinovanosti jej po velmi krátké chvíli vyloučili. Kvůli tomu se pohádal se svým nevlastním otcem.

Světlejší období přišlo až roce v 1833, kdy vyhrál hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Posléze vstoupil do richmondského Southern Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho hlavním šéfredaktorem. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm (zesnulou o jedenáct let později v roce 1847).

Měl velký problém s alkoholem a drogami a trpěl díky nim depresemi. Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost. Jeho sláva a úspěch netrvaly kvůli dluhům moc dlouho. Ještě za svého života ztratil všechny ženy, které miloval. Žil v takřka nepřetržité bídě, přestože se i za svého života dočkal jisté slávy.

3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku v ranních hodinách 7. října 1849.

Je autorem mnohých povídek a básní. Jeho díla byla inspirací pro mnoho autorů, zejména pak pro Arthura Conana Doyla. Ten se nechal inspirovat jeho detektivem Dupinem při vytváření svého kultovního hrdiny Sherlocka Holmese, který se dočkal i filmového zpracování v hlavní roli s Robertem Downey jr.

Svou stopu zanechal nejen na francouzských básnících jako Charlesi Baudelairovi a Stéphanu Mallarmém, ale například i na Paulu Valérym, Juliu Vernovi (zejména onou až vědeckou přesností popisu) a v neposlední řadě i na Fjodoru Dostojevském.

Jeho díla se stala inspirací i pro filmové zpracování napříkal Havran s Johnem Cusackem v hlavní roli a nebo Kyvadlo, jáma a naděje od Jana Švankmajera.

V roce 2009 tomu bylo 160 let od jeho úmrtí.