Životopis

Narodila na Nový rok v Nice do velmi dobře situované lékárnické rodiny. Jako mnoho mladých dívek se Michele Mercier toužila stát baletkou a i přes prostesty svých rodičů tanec nakonec vystudovala.

Mercier tančila jako sólistaka v opeře

Nastoupila do baletního souboru "ballet-rats" jako sboristka. Později dokonce Michele Mercier vystupovala coby sólistka v opeře v Nice.

K filmu se jako spousta herců dostala díky souhře několika náhod. Maurice Chevalier v Nice natáčel snímek Měl jsem 7 dcer (1954). Během natáčení mu onemocněla jedna z tanečnic. Objevila se tehdy patnáctiletá Michele Mercier, která její roli převzala. Maurice Chevalier jí tehdy předpověděl slibnou taneční kariéru. Kráska jí však nedosáhla díky tance, nýbrž herectví. 

Byla jednou z neoblíbenějších hereček

Dva roky po svém debuty ve filmu se Michele Mercier přesunula do Paříže, kde se přidala nejdříve k baletnímu souboru Rolanda Petita a později do Ballets de la tour Eiffel. V Paříži také navštěvovala dramatické kurzy pod vedením Solange Sicarda. 

Co se týče herectví nebyla pro Michele Mercier osudová Paříž, ale rodné Azurové pobřeží. Když byla u rodičů na prázdninách, setkala se tam s režisérem Denisem de La Patelliérem. Ten ji obsadil do role komorné ve filmu Pomsta z hrobu (1957). Ještě tentýž rok hrála ve filmu Dejte mi moji šanci ve snímku režiséra Léonide Moguy.

V 50. a 60. letech 20. století se Michele Mercier stala jednou z nejobsazovanějších a nejoblíbenějších hereček. Ztvárňovala role, které byly napsány pro starší a vyzrálejší ženy. Ona však svou přirozenou povýšeností a odměřeností posouvala své hrdinky výš.

Michele Mercier ztvárnila i "temné role"

Ve svých pouhých dvaceti letech Michele Mercier dokázala hrát vdovy, vyzývavé ženy a potvory a každé z těchto rolí dala osobitou tvář. Např. ve filmu Jeden anděl na zemi (1959) její  Augusta de Munchenberg opouští ženicha ve svatební den. V italském povídkovém filmu Láska ve čtyřech dimenzích (1964) se lehce změnila v tajemnou krásku, jež navštěvuje hřbitovy, kde jako falešná vdova navazuje finačně výhodné známosti s muži, kteří právě pohřbili své ženy.

Po těchto "temných" rolí Michele Mercier ovládla i horory a thrillery.  V roce 1963 získala roli ve filmu  Symfonie k masakru nebo taky v Monstrech a Třech tvářích strachu.

Michele Mercier si zahrála po boku slavných jmen jako: Ingrid Bergman, Jean Gabin, Robert Hossein nebo Virna Lisi.

Na Angeliku Mercier vyhrála casting

Životní role hrdinky, jejíž stín se jí už nikdy nepodařilo překročit, Michele Mercier teprve čekala. V roce 1963 se zúčastnila castingu na nový film podle románu Anne a Serge Golonových o "božské Angelice". Producent chtěl obsadit Brigitte Bardot nebo Jane Fonda. Michele Mercier však na castingu předvedla takový záchvat vzteku, že ho vyhrála a převálcovala tak své slavnější kolegyně.

Zatímco pro ostatní herce se vše důležité odehrává až po získání životní role, u Michele Merciere to bylo naopak. Vše podstatné se odehrálo před Angelikou. Tato role jí byla ušita až příliš na tělo a tak hrála samu sebe. Diváci si ji s rolí až příliš ztotožnili, a i když  po tetralogii o báječné Angelice získávala spoustu slibných rolí, všichni chtěli vidět jen Angeliku. Její kariéra skončila v pouhých 34 letech.

Angelika není osudným stínem jen pro Michele Mercier, ale také pro českou herečku Libuši Švormovou. Ta krásné Angelice propůjčila český hlas a stejně jako Michele Mercier si Angeliku od sebe už neodpárala.

Mercier se dvakrat vdala a rozvedla

Zatímco její filmová postava končí svůj příběh šťastně u Michele Mercier to bylo naopak. Díky Angelice jí skončila slibná kariéra a ani soukromý život nebyl příliš šťastný. Před oltář šla celkem dvakrát a dvakrát se rozvedla.

Po druhém rozvodu Michele Mercier odjela do USA, kde pracovala ve filmových studií. Tam se seznámila se svou třetí láskou, švýcarským obchodníkem Adrienem Jancu. Ten však zemřel na rakovinu chvíli před plánovanou svatbou. A italský princ Nicola Bocompagni-Ludovisi zrušil sňatek po řadě let zasnoubení.

V roce 1987 Michele Mercier vydala knihu Angelika se ztraceným srdcem. V roce 1998 přijala nabídku ve filmu La Rumbera a v roce 2002 napsala další knihu Já nejsem Angelika.