Životopis

Otakar Vávra studoval v Brně odmaturoval na reálce v roce 1928. Poté začal studovat architekturu Praze. Studia však nedokončil a začal se věnovat naplno filmu, který ho přitahoval, společně s divadlem, již od dětství. Již v Brně a pak v Praze psal filmové kritiky, v této době byl příslušník Levé fronty.

Od začátku třicátých let psal z existenčních důvodů scénáře, často s někým ve spolupráci, i náměty. Později psal scénáře a náměty výhradně jen ke svým režírovaným snímkům. Uveďme alespoň Panenství, Proti všem, Občan Brych, nebo Romance pro křídlovku.

Vávrovým hlavním cílem byla filmová režie, ke které se dostal ve spolupráci s Hugo Haasem. K samostatné režii se dostal roku 1937.

Již svými debuty naznačil kam jeho tvorba a cíle spějí. Otakar Vávra se vždy snažil o plnohodnotné a umělecké dílo. Nejčastěji adaptoval díla (novely, romány, divadelní hry) našich velkých literátů. Spoléhal na herecké výkony, a proto si nejčastěji vybíral kvalitní a dobré herce z Národního nebo Vinohradského divadla.

Jméno tohoto velkého režiséra je spojováno s láskou k mnoha ženám. Vávra byl nejen velký milovník, ženské hvězdy také obsazoval do svých děl. Zmiňme například Adinu Mandlovou, či Lídu Baarovou.

Jako jeden z mála Otakar Vávra okamžitě po skončení války znovu natáčel nákladné snímky a v polovině 60. let jeho tvorba značně kulminovala. Natočil drama Noční host, životopisný film o životě Boženy Němcové Horoucí srdce a zejména strhující Kladivo na čarodejnice, ve kterém Vávra odsoudil totalitní zvůli, nesmyslný fanatizmus a kruté zlo.

V polovině 80. let uvedl Vávra do kin historické filmy Oldřich a Božena s Jiřím Bartoškou, Ilonou Svobodovou a Janou Šulcovou, v němž se snažil vyvrátit známou idylickou pověst, a drama Veronika. Na samém konci totality vytvořil svůj poslední film Evropa tančila valčík o historických událostech z roku 1914. Od roku 1989 se Otakar Vávra dostal k režii již jenom výjimečně.

Režisér se výrazně uplatnil i jako pedagog. V letech 1946 – 2008 přednášel na pražské FAMU. Založil a vedl katedru režie a vychoval řadu režisérů  (Věra Chytilová, Miloš Forman, Jiří Menzel, Jan Schmidt apod.). Své vzpomínky na profesionální dráhu zachycoval v knížkách Zamyšlení režiséra a Paměti aneb Moje filmové století.

Vávrova tvorba a filmy získaly řadu ocenění, například Filmovou cenu (1937), titul Zasloužilého umělce (1955), titul Národního umělce (1968), Českého lva (2001) za dlouholetý přínos českému filmu nebo Cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu (2001) na karlovarském MFF.

Vávrův historický a zakladatelský význam pro český film je neotřesitelný. Rád hrál golf a z prvního manželství má syna Jiřího. Jeho druhou manželkou byla režisérka Jitka Němcová. Jako první český režisér se v únoru 2011 dožil sta let. Nestor naší kinematografie Otakar Vávra zemřel po kratší nemoci 15. září 2011 v Praze ve věku vysokých neuvěřitelných sta let.