Životopis

Dodnes neznámý vrah přepadl Anežku Hrůzovou na její každodenní cestě z práce domů do Malé Věžničky na Velikonoce 1899. Na Velikonoce také připadá židovský svátek nekvašených chlebů, pesach. Anežku Hrůzovou našly po dvou dnech děti. Pachatel dívku, jež měla za pár dní oslavit dvacetiny, škrtil 29. března 1899 provazem, tloukl do hlavy kamenem. Když ztratila vědomí, odvlekl ji do lesa a prořízl hrdlo. Souběh svátků s vraždou silně ovlivnil veřejné mínění. Místní policie obvinila z vraždy chudého žida Leopolda Hilsnera, obvinění se opíralo především o to, že mu chybělo jasné alibi. Třiadvacetiletý Leopold Hilsner nebyl zaměstnán, přežíval v domku pro obecní chudé poblíž synagogy v Polné, živil se příležitostně. Jen krátce se učil ševcem, byl nevzdělaný. Po obvinění židovského mladíka se ve společnosti rozmohly silně antisemitské nálady, dobře živené tiskem, který se tématu chopil. Mluvilo se o rituální vraždě, jejímž hlavním motivem bylo získat panenskou krev. Spekulovalo se o komplicích. Ožívaly protižidovské středověké pověry, téma se přeneslo do politiky. Hlavně pro takovou společenskou poptávku uznaly dva soudy Leopolda Hilsnera vinným, ač se proti němu zřejmě křivě svědčilo. Leopold Hilsner vraždu vždy popíral, neoplýval však vysokou inteligencí a zaplétal se do průhledných výmluv a lží. Když se našly jeho kalhoty s krvavými skvrnami, nezjišťovalo se, zda jde o krev lidskou či zvířecí. Průbeh procesů dobře ukázal dvoudílný film režisérů Viktora Polesného a Václava Šaška Zločin v Polné, který počátkem roku 2016 uvedla Česká televize.

VÍCE O ZLOČINU V POLNÉ ZDE

K smrti Leopolda Hilsnera odsoudila první instance v Kutné Hoře, odvolací soud v Písku mu už bez zjevné souvislost přiřkl i druhou vraždu dívky Marie Klímové, stala se o rok dříve poblíž místa vraždy Anežky Hrůzové.  Ač podle lékařů zůstala Anežka Hrůzová pannou a znásilnění bylo vyloučeno, soud konstatoval, že motiv vraždy byl u Leopolda Hilsnera sexuální, stejně jako v případě Marie Klímové. Zároveň podel odborných posudků Leopold Hilsner netrpěl žádnou sexuální úchylkou.

To už se do kauzy vložil i pozdější první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ani jeho autorita a mravní postoj, odmítání spekulací o rituální vraždě nezabránily honu na čarodějnice. Naopak Tomáš Garrigue Masaryk čelil značné nevoli, kritice a nenávisti. Asi i proto, že kauzu Leopolda Hilsnera porovnával s aférou Alfreda Dreyfuse, francouzského žida, proti němuž byly rovněž vykonstruovány důkazy.

Popravě Leopolda Hilsnera téměř na poslední chvíli zabránila milost, udělil mu ji v roce 1901 císař František Josef I. I tak Leopold Hilsner zůstal ve vězení do roku 1918, po propuštění na základě další milosti žil ve Vídni se změněným jménem. Až od roku 2002 má na svém zdejším příbytku pamětní desku. Leopold Hilsner přitom nikdy nebyl rehabilitován, ani odškodněn. S podlomeným zdravím se dožil 51 let.