Pavel Kohout

V počátcích své kariéry byl Pavel Kohout jedním z představitelů tzv. budovatelské poezie a patřil ke kulturním kádrům KSČ. Mj. vedl Soubor Julia Fučíka, působil coby kulturní atašé v Moskvě, šéfoval kulturní rubriku časopisu Čs. voják či byl členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.

PAVEL KOHOUT - NAPSAL HRU O VRÁNOVÉ

Pavel Kohout proslul svým osobním přerodem ze zapáleného stalinisty, přes postupné vystřízlivění (roku 1968 jej zvolili předsedou KSČ v pražské pobočce SČS a již následujícího roku ho vyloučili), až po nucený odchod do exilu v 70. letech 20. století.

Posléze stál u zrodu Charty 77, za což ho šikanovala StB. V roce 1978 mohl Pavel Kohout s manželkou Jelenou Mašínovou vyjet na pracovní pobyt do Rakouska. Návrat jim režim znemožnil a oba byli zbaveni čs. občanství. Usadili se ve Vídni a roku 1980 dostali občanství rakouské.

Napsal desítky básní a divadelních her. Z tvorby Pavla Kohouta jmenujme např. romány Katyně, (1970), Nápady svaté Kláry (1982 - první vydání u Sixty-Eight Publishers), Kde je zakopán pes (1987), Hodina tance a lásky (1989), Sněžím (1992), Hvězdná hodina vrahů (1995) či Ten žena a ta muž (2019).

Spisovatel a dramatik Pavel Kohout obdržel řadu ocenění, mj. Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu (1977), Artis Bohemiae Amicis (2004) nebo Gratias Agit (2008).

O PAVLU KOHOUTOVI ČTĚTE ZDE>>

První manželkou Pavla Kohouta byla herečka Alena Vránová, s níž se dle vlastního přání oženil v den Stalinových narozenin. S druhou ženou, asistentkou režie Annou Kohoutovou, která zemřela v srpnu 2019, měl tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou a výtvarníka Ondřeje.

Roku 1965 se Pavel Kohout oženil potřetí, a to se scenáristkou a spisovatelkou Jelenou Mašínovou.