Životopis

Recep Tayyip Erdogan jako teenager prodával občerstvení v okrajových čtvrtích Istanbulu, kde se i narodil, brzy ale nalezl zálibu v politice. Po studiu podnikatelské administrativy na univerzitě v Marmaře ještě jako mladík vstoupil Erdogan do islamistické Národní strany záchrany, která se později transformovala ve Stranu podpory, ale byla v roce 1998 zrušena tureckým ústavním soudem kvůli snahám o zrušení principu oddělení státu a náboženství.

V roce 1994 byl Recep Erdogan zvolen starostou Istanbulu. Popularitu si získal pragmatickým přístupem. Problémy s dodávkou vody vyřešil masivní investicí do zastaralého potrubí, přetížené dopravě ulevil výstavbou nových mostů a nařídil, aby autobusy městské hromadné dopravy přešly na ekologičtější pohon. Během jeho starostování do města natekly 4 miliardy dolarů v investicích (zhruba 98 miliard Kč).

V roce 1997 Erdogan citoval báseň Ziya Gökalpa, ke které ovšem přidal slova, jež původní dílo neobsahuje: "Mešity jsou naše kasárna, dómy naše helmy, minarety naše bajonety a věřící naši vojáci." Turecký soud tento doplněk ohodnotil jako „podněcování k mezináboženskému a mezietnickému násilí“ a odsoudil Erdogana na 10 měsíců, z nichž si budoucí prezident v roce 1999 odseděl čtyři.

V roce 2001 Recep Erdogan spoluzaložil stranu AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje). Spolu s trestem mu však byl uložen zákaz politické činnosti a nemohl kandidovat do parlamentu. Tento zákaz uplynul v roce 2003 a Erdogan vedl stranu od jednoho vítězství k druhému. Dne 14. března 2003 se stal tureckým premiérem.

Dle organizací monitorujících svobodu slova se stav v zemi během Erdoganova vládnutí zhoršil. Liberální část společnosti uspořádala v roce 2013 mohutné několikatýdenní protesty. Policie však demonstrace brutálně potlačila.

Recep Erdogan se stal tureckým prezidentem v srpnu 2014 a záhy byl obviňován z podpory islamistů. Americký viceprezident Joe Biden obvinil Turecko z podpory Islámského státu. Erdogan požadoval omluvu, které se nakonec dočkal.

Na propojení Islámského státu a tureckých tajných služeb upozornila i opoziční média, která zveřejnila nahrávku údajně zachycující předání zbraní teroristům. Média též zveřejnila fotku Erdoganova syna Bilala, jenž prý s islamisty obchodoval. Do Turecka ještě předtím, než v Sýrii zasáhlo Rusko, mířily konvoje s ropou.

Asi nejvážnějším incidentem bylo sestřelení ruského letounu na syrsko-turecké hranici na podzim roku 2015. Rusko varovalo Ankaru, že příště na takový útok zareaguje. Turecko ovšem nehodlalo ustupovat a žádost o omluvu rázně odmítlo.

Recep Erdogan se však v létě 2016 omluvil dopisem Vladimiru Putinovi. Jen pár týdnů po omluvě přišel pokus o státní převrat. Část turecké armády se pokusila převzít moc v zemi. Sociální sítě zaplavily dohady, zda spolu tyto dvě události nesouvisí. Existují i názory, že vojáci padli do léčky tajných služeb.

Turecký puč byl však neúspěšný a prezident Erdogan ho označil jako "dar od Alláha". Ze samotného pokusu o převrat Erdogan obvinil tureckého klerika Fethullaha Gülena, jenž žije v USA, ten jeho tvrzení rázně odmítl. V Turecku započaly brutální čistky, které se dotkly armády, policie i justice.

Někteří pučisté před Erdoganem prchli do Řecka, očekává se však jejich navrácení do vlasti. V souvislosti s chaosem v zemi Erdogan pohrozil vojákům přísným trestem a mluvil dokonce i o znovuzavedení trestu smrti.

VŠE O ERDOGANOVI ČTĚTE ZDE