Životopis

Pocházel ze starého divadelnického rodu Steimarů a výtvarnického rodu Kodetů. byl synem herečky Jiřiny Steimarové a sochaře Jana Kodeta. Jeho bratr Kristián Kodet je uznávaným malíř. Nevlastní otec Jaroslav Juhan emigroval a to mělo dopady na jeho další studium. Jiří Kodet byl vyloučen z gymnázia a na DAMU se dostal až na třetí pokus.

Kodet hrál 25 let v Činoherním klubu

Mezitím se Jiří Kodet vyučil žokejem v kladrubském učilišti. Již během studia herectví na pražském DAMU hostoval v Městských divadlech pražských. Svou divadelní kariéru začal ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak působil v Ostravě a od roku 1966 hrál 25 let v pražském Činoherním klubu.

Jak Jiří Kodet řekl: „Měl jsem totiž v životě jedno obrovské štěstí - Činoherní klub. Sešla se tam skvělá parta skvělých lidí, která dělala poctivé divadlo. Nemuseli jsme si nic dokazovat na nějakých blbostech a bláznivých experimentech, při kterých třeba herci běhají po jevišti nazí. Snažili jsme se hrát jenom to, co napsal autor. Nic víc, ale taky nic míň. A drželi jsme při sobě.“ V roce 1990 přijal se zadostiučiněním nabídku Národního divadla, odkud komunisté vyhodili jeho matku, herečku Jiřinu Steimarovou.

Pelíšky - Kodetům neúspěšnější film

Režisér Jan Hřebejk jej obsadil do svého filmu Musíme si pomáhat, později také do filmu Pelíšky, což byl nakonec jeho nejúspěšnější film. V roce 1997 dostal Jiří Kodet příležitost od režiséra Petra Zelenky, v povídkovém filmu Knoflíkáři. Za Pelíšky a Knoflíkáře dostao Českého lva.

Poslední filmovou roli Jiří Kodet ztvárnil v dramatu Sentiment z roku 2003, kde si zahrál hlavní roli v životopisném příběhu o režiséru Františku Vláčilovi. O svém pohledu na obdiv lidí řekl: „Pochlebování davů a povykování slečen mě nikdy nebralo, stačí mi, když mi jeden nebo dva slušní lidé řeknou, že to bylo dobrý. Pak jsem šťastný. To je pro mě úspěch.“

Kodet dostal medaili od Klause

S první manželkou Renatou měl Jiří Kodet dceru Karolínu, s druhou chotí Soňou byli spolu 37 let a měli dvě syna Iana a dceru Barboru Kodetovou.

V roce 2003 při slavnostní premiéře jedné z her Jiří Kodet prodělal přímo na jevišti mozkovou mrtvici, i přesto ale představení odehrál až do konce. V roce 2004 dostal jedno z nejvyšších státních ocenění z rukou prezidenta Václava Klause, medaili Za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury a umění (stejně jako třeba Jana Brejchová, Josef Somr, Jiřina Jirásková, Iva Janžurová či Hana Maciuchová).

V posledních letech života trpěl Jiří Kodet těžkými zdravotními problémy, kterým c podlehl 25. června 2005.

Kodet byl prý protivný a skoro zlý

Jiří Kodet byl zároveň rozporuplnou osobností, která nejen okouzlovala, ale vzbouzela i nevoli. "Dovedl být protivný a někdy skoro zlý. Vyrovnával to jednak výkony na jevišti, jednak dokonalým vypravěčstvím. Tradují se o něm různé historky, například  ta, že při "sametové revoluci" lidé křičeli "konec vlády jedné strany" a on jen stál a díval se. Když okolí umlklo, zvolal tatáž slova on. Lidé se po něm udiveně dívali, a on prohlásil: "Já jsem sólista Národního divadla; já přece nebudu řvát s davem!"