Emil Boček

V 16 letech, tedy roku 1939, Emil Boček odešel tajně z domova. Dostal se až do Bejrútu a zúčastnil se bojů ve Francii v létě 1940. Téhož roku ve Velké Británii absolvoval pilotní výcvik a byl přijat do RAF.

EMIL BOČEK POKŘTIL ŽIVOTOPISNOU KNIHU

Působil coby mechanik u 312. stíhací perutě. Roku 1943 Emil Boček absolvoval výcvik v Kanadě a od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě. Na svém kontě má 26 operačních letů. Letectvo opustil v roce 1946.

Po válce si Emil Boček otevřel opravnu motocyklů a po roce 1948 pracoval mj. v Mototechně nebo jako soustružník ve Výzkumném ústavu Československé akademie věd.

Dva roky po odchodu do důchodu, tedy roku 1990, byl Emil Boček povýšen do hodnosti kapitána a záhy majora, v roce 1993 pak do hodnosti plukovníka ve výslužbě.

Emil Boček se stal držitelem řady vyznamenání a medailí, mj. Pamětní medaile za účast v boji proti fašismu a za osvobození vlasti, Medaile Za obranu či Evropské hvězdy leteckých osádek.

V říjnu 2010 Emil Boček od tehdejšího prezidenta Václava Klause obdržel Řád Bílého třetí třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

Prezident Miloš Zeman Emila Bočka v květnu 2014 jmenoval brigádním generálem, v roce 2017 generálmajorem a 8. května 2019 armádním generálem. 

V říjnu 2019 byl prezidentem Milošem Zemanem Emilu Bočkovi propůjčen Řád Bílého lva první třídy.

O EMILU BOČKOVI ČTĚTE ZDE>>

O životě Emila Bočka režisér a scenárista Igor Červený natočil dokumentární film Nezlomný (2012).

V říjnu 2019 byl válečný veterán Emil Boček hospitalizován ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice.