Životopis

Mládí prožil budoucí spisovatel Jaroslav Hašek v nuzných poměrech. Otec měl vřelý vztah k alkoholu a zemřel, když chlapci bylo třináct let. Pokud Jaroslav Hašek na dětství později vzpomínal, jako první se mu vybavily domy se stísněnými dvorky naplněné křikem ušpiněných a otrhaných dětí, ale také hádky na pavlačích a temné, neútulné byty.

Jako student gymnázia byl Jaroslav Hašek už učiněný rebel. Svůj temperament si vybíjel zejména v úkladech proti německému živlu a nepopulárnímu četnictvu. Vytloukal okna v německém stavovském divadle, jistému Němci zapálil ohradu a házel kameny na nuselskou policejní stanici. Pro účast na politické demonstraci byl Jaroslav Hašek nakonec vyloučen z gymnázia. Mladému buřiči to ale nevadilo, začal ho lákat bohémský život. Pěšky se vydává na cestu přes Slovensko, Halič a Uhry. Sympatizuje s anarchisty a postupně se dostal do jejich vedení. Za tuto činnost byl v roce 1907 krátce vězněn. V té době se seznamuje Josefem Ladou, pozdějším dobrým přítelem. Snažil se trochu usadit, začal pracovat jako novinář, ale začal mít problémy s alkoholem, které se postupně zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se oženil. Manželství však pro bouřliváka nebylo to pravé, vážně uvažoval o sebevraždě.

Od roku 1908 redigoval Jaroslav Hašek Ženský obzor, od 1910 satiristický časopis Svět zvířat. Přispíval do Českého slova, Čechoslovanu, Pochodně a Humoristických listů.

V roce 1911 založil Jaroslav Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry. Začátkem světové války dobrovolně narukoval do Českých Budějovic k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií v Rusku. Zde začal koketovat s myšlenkami komunizmu a v roce 1918 vstoupil do Rudé armády. Byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci. V prosinci roku 1920 přijel Jaroslav Hašek zpět do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal spisovatelův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. Jaroslav Hašek působil v kabaretu Červená sedma.

Kvůli zhoršujícímu se zdraví, které bylo podlomeno alkoholem, pobytem v zajateckých táborech a prací v Rudé armádě, se Jaroslav Hašek přestěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde chtěl dokončit své dílo. Na podzim roku 1922 v opilosti přislíbil, že koupí zchátralý dům pod lipnickým hradem. Zrekonstruoval ho a v listopadu 1922 se přestěhoval. Obýval však pouze jedinou dolní místnost vedle kuchyňky a ta mu sloužila jako ložnice i pracovna. Na drátěné vložce u okna odpočíval, spal a také diktoval asistentu Klimentu Štěpánkovi své humoresky i poslední kapitoly Švejka. V té době byl již těžce nemocen.

Poslední dny a týdny života Jaroslava Haška byly truchlivé. Jeho tělo jako by opuchlo, špatně chodil, otékaly mu nohy. Trápil ho žaludek a často i během diktování se mu udělalo nevolno. Zemřel ve věku nedožitých čtyřiceti let na ochrnutí srdce. Peníze na obřad ani rakev nebyl nikdo ochotný zaplatit. Spisovatele tedy pohřbili na dluh do provizorního hrobu v zapadlém koutě hřbitova. Teprve po létech vznikla z popudu Eduarda Basse společnost, která za přispění dědiců obložila hrob důstojnými deskami z posázavské žuly. Zajímavostí je, že rodina Hašků ale k Lipnici patří i dnes a spisovatelovi pravnuk s pravnučkou zde točí v hostinci pivo.

Dnes si Jaroslava Haška připomínáme především pro jím vytvořenou postavu Švejka. Jeho odkaz žije do dnešních časů, například prezident Miloš Zeman daroval první vydání románu jako státní dar bývalému britskému premiérovi Tony Blairovi při státní návštěvě. Málo lidí však ví, že Švejk se jako literární hrdina objevil poprvé již před válkou a to v roce 1912, kdy vyšla kniha Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912). Světově známý je ale až čtyřdílný humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923). Román byl přeložen do 54 jazyků, několikrát zfilmován i zdramatizován. Dnešní milovníci románu si svérázného Švejka představují nejčastěji jako zavalitého dobráka z ilustrací Josefa Lady nebo jako jeho filmového představitele – Rudolfa Hrušínského. Ten vojáka ztvárnil ve filmech Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957). V těchto dílech se objevila celá plejáda kvalitních českých herců. Mimo titulní role zde zazářil Miloš Kopecký jako feldkurát Otto Katz, dále Josef Hlinomaz coby hostinský Palivec, Svatopluk Beneš jako nadporučík Lukáš nebo nezapomenutelný František Filipovský coby agent Bretschneider. Film Dobrý voják Švejk byl nominován na Křišťálový globus. V poslední době se o nové pojetí pokusil kreslíř Petr Urban, který nového Švejka vymýšlel celé dva měsíce.

Není bez zajímavosti, že bouřliváka Jaroslava Haška si vážili i lidé, kteří zdaleka nesdíleli jeho životní styl či názory. Mezi ně patřili například Karel Čapek či jeho první veřejný obdivovatel spisovatel Ivan Olbracht.