Životopis

„Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“

Karel Hynek Mácha je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších českých básníků, prozaiků a představitelů českého romantismu a zakladatelů moderní české poezie.

Dětství a dospívání
V pátek 16. listopadu 1810 byl šťastný den. Manželům Antonínovi Máchovi a Marii Anně Kirchnerové se narodil syn Karel Ignác Mácha v domě Bílého orla v Praze na Újezdě čp. 400/3. Jméno Ignác získal při křtu v kostele Panny Marie Vítězné po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi) a toto jméno si později počeštil na Hynka. Studoval na Filosofické fakultě a posléze docházel na téže univerzitě na práva. Již od raných let se naučil výborně německy a česky, na škole začal s latinou a na univerzitě pod vlivem polských událostí se věnoval polštině.

Tvůrčí činnost
Máchova literární autorská činnost začala v době, kdy navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna. V tomto období tvořil jen německy. V roce 1830 se Karel definitivně uchýlil k češtině a celá jeho další tvorba zůstala tomuto jazyku věrná. V prosinci 1831 vychází Máchův první text, báseň Svatý Ivan v časopise Večerní ražení. V lednu 1932 následuje v témže periodiku báseň Abaelard Heloíze, pod níž ne poprvé objevuje jméno Karel Hynek Mácha.

Karel Hynek Mácha se v próze věnoval hlavně historickým tématům. Rozhodl se napsat čtyřdílný román Kat, ale jeho části Vyšehrad, Valdek a Karlův tejn zůstaly pouze rozpracované. Jediná dokončená část je z doby Václava IV. – Křivoklád (1834). Další literární práce je cyklus Obrazy ze života mého, kde nacházíme jak autobiografické prvky, tak i lyrizující tendenci, ostatně jako v celé Máchově tvorbě. Do Obrazů ze života mého patří Večer na Bezdězu a Marinka, obě uveřejněny v roce 1834 v časopise Květy.

Máchovo nejrozsáhlejší dílo je román Cikáni. Pracoval na něm od října do prosince 1835. Bohužel ve své době neprošly cenzurou a poprvé vyšly až v roce 1857. Z jeho dalších próz se musíme zmínit o Pouti krkonošské, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů nebo Sen.

Karel Hynek Mácha si rovněž vedl literární zápisník, deníky a psal dopisy. Právě díky těmto pramenům se dozvídáme z velké části o jeho životě. Především z jeho osobního deníku, který byl pro svou intimitu Karlem zašifrován, ale i přesto se ho podařilo rozklíčovat Jakubem Arbesem v roce 1884. Od té doby je deník vydáván pro veřejnost. Nalézáme zde velmi choulostivé okamžiky hlavně z Máchova sexuálního života.

Nejenže byl Karel Hynek Mácha obdařen darem literárním, ale věnoval se soustavně dramatické tvorbě a výtvarné činnosti. Nejdříve Karel Hynek začal navštěvovat česká a německá divadelní představení. Nakonec sám ochotnicky vystupoval ve Stavovském a Kajetánském divadle, kde v letech 1834 až 1835 vystoupil v šestnácti hrách. Jelikož byl studentem univerzity, musel si vymyslet spousty pseudonymů: Milihaj, Chám, Hynek. Sám se také pokoušel o dramatickou tvorbu. Dochovaly se zlomky z historických dramat, vzniklých mezi léty 1834 až 1833. Jmenují se Bratři, Král Fridrich, Boleslav, Bratrovrah. Žádnou však nikdy nedokončil.
Ve výtvarné činnosti byl také velmi aktivní. Na svých cestách vytvořil 115 kreseb a akvarelů. Jednalo se o tzv. „hrady spatřené“, mezi které například patří Starý Stránov, Pernštejn, Bezděz. Hrady kreslil pravděpodobně z dálky za pomocí dalekohledu a koloroval až doma. O Máchově fascinaci uměním vypovídají i poznámky z jeho návštěvy vídeňské obrazárny (cestou z Itálie).

Milostný život
Máchovou první známou láskou byla Marinka Stichová (1810 – 1853), s níž se seznámil 15. srpna 1832 v Benešově. Karla zaujal nejen její vzhled, ale hlavně to, že znala a četla české knihy. Jejich vztah však netrval příliš dlouho. Sice se Marinka v Karlově tvorbě objevila, nebyla však jeho osudová láska. Poslední zmínka o Marince Stichové se objevuje v Pouti krkonošské.

Právě skutečnou Máchovou partnerkou, snoubenkou a matkou jeho syna Ludvíka byla Eleonora Šomková, řečená Lori. Mácha se s ní seznámil na přelomu zimy 1833 až 1834 po divadelní zkoušce Kajetánského divadla. K seznámení s Lori došlo za přítomnosti Josefa Kajetána Tyla a jeho pozdější ženy Leni Forchheimové. Karlův a Lorin vztah, který ukončila až Máchova smrt, byl ovládán především Hynkovou povahou, přecitlivostí a hlavně žárlivostí. Dále své učinili i rodiče mladých partnerů a Lořina neochota se naučit česky. I přes některé milostně eskapády se však 1. října 1836 narodil Ludvík, Máchův prvorozený syn. (Ludvík zemřel 5. července 1837 na psotník). Proto se milenci rozhodli pro svatbu, která byla naplánovala na 8. listopadu 1836. Nikdy k ní ale nedošlo.

Cesty
Karel Hynek Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména romantická místa spojená s historií a krásou přírody. Žádnou svou cestu nepodnikl sám, i když je častou označován za poutníka.
První delší cestu vykonal Mácha s Eduardem Hindlou, spolužákem a přítelem. Bylo to v roce 1832 a vedla z Prahy, přes Mělník, Kokořín, Housku, Doksy, až na Bezděz – na jeho milovaný hrad. Tato cesta je dodnes označená jako červená trasa KČT.

V roce 1833 na přelomu srpna a září podnikl opět cestu s Eduardem, tzv. Krkonošskou pouť. Během ní navštívil Valečov, Kost, Trosky, Radim u Jičína, Třebihošť a Sněžku. Tuto pouť uskutečnil v následujících letech ještě několikrát.

Nejvýznamnější cestou, kterou tento spisovatel podnikl, byla pouť začínající v pondělí 4. srpna 1834. Jednalo se o navštívení severní Itálie se společníkem Antonínem Strobachem. Cesta trvala 6 týdnů - denně ušli i 60 kilometrů - a vedla z Prahy, přes České Budějovice, Linec, Salzburg, Innsbrug, až do Benátek. Odtud pluli do Terstu. V Lublani se Mácha setkal s významným slovinským básníkem Francem Prešerenem. Cesta pokračovala přes Vídeň nazpátek do Prahy.

Poslední měsíce života
Na začátku srpna 1836 získal Karel Hynek Mácha absolutorium na právech. Nástup do zaměstnání však odložil kvůli svému cestování a korunovaci císaře Ferdinanda českým králem. Koncem září už ale nadobro nastoupil jako koncipient u litoměřického justiciána, a tím pádem se odstěhoval ze svého domova z Prahy.
V neděli 23. října, pár dní poté, co uviděl poprvé a naposledy svého syna, nastal pro Karla osudový okamžik. Ve chvíli, kdy na vrchu Radobýlu upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml si velkého požáru dole ve městě. Během obětavého hašení, se ale naivně napil vody, která je pravděpodobně příčinou jeho nákazy.

Začátkem listopadu 1836 se Máchovo zdraví začalo zhoršovat. Zasáhli ho silné střevní potíže, ale žádné léky neužíval a nadále chodil do kanceláře. 2. listopadu píše dva poslední dopisy – rodičům a Lori. V noci na 5. listopadu se Karlovi velice přitížilo, zvracel a vyžádal si lékaře. Přesto ráno šel znovu do práce. Zemřel v neděli 6. listopadu 1836 přibližně ve tři hodiny ráno. Záznamy uvádí příčinu jeho úmrtí cholerinu, mírnější formu cholery, projevující se dávením a průjmem.

Po Máchově smrti
Díky obavě ze šíření nákazy, bylo datum úmrtí Karla Hynka Máchy o jeden den posunuto. Z tohoto důvodu je v Litoměřicích na jeho náhrobní desce špatné datum (5.11.). Pohřeb velkého umělce se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu 1836 ve tři hodiny odpoledne. Máchovy ostatky zde byly uloženy na 102 let a poté byly přeloženy na pražský Vyšehrad, kde jsou dodnes.
Po Máchově smrti se objevilo plno jeho příznivců (Májovci). V roce 1912 byla odhalena Máchova socha od Josefa Václava Myslbeka na pražském Petříně. Dále jsou po Máchovi pojmenovány ulice, instituce, Velký rybník - nyní Máchovo jezero, celá oblast kolem Bezdězu.
Osobnost a dílo Karla Hynka Máchy se styly synonymem lásky a romantismu. V roce 2010 si celá Česká republika připomínala dvě stě let od narození tohoto velkého spisovatele.