Životopis

Matěj Antonín Koniáš se narodil Vojtěchu Jiřímu Koniášovi, knihtiskaři v jezuitském Klementinu, a jeho manželce Kateřině. Základní i střední vzdělání mu poskytli jezuité, ať už v kostele sv. Klementa či v tamní koleji. Mezi roky 1705 až 1708 byl posluchačem filosofie na Pražské univerzitě. V sedmnácti letech, tedy roku 1708, vstoupil do jezuitského řádu. Pět let působil jako učitel na jezuitských školách. Po dokončení studií bohosloví v roce 1719 se začal věnovat misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách. Celkem 26 let působil jako kající misionář, 14 let jako diecézní misionář, který měl mj. za úkol pátrat po nekatolických knihách.

Páter Koniáš se stal, zejména díky spisovateli, učiteli dějepis a politikovi Aloisi Jiráskovi, respektive jeho historickému románu Temno (1915), symbolem zvěrstev páchaných jezuity a paličem především českých knih. Zdémonizován byl Matěj Antonín ve filmové podobě Jiráskova románu z roku 1950, kde si jezuitského pátera zahrál Marin Růžek. K zaslepení Aloise Jiráska, za něž se později v podstatě omluvil, přispěli někteří historici a odborníci. František Martin Pelcl z pozic osvícenecké přezíravosti vybájil, že Koniáš zbavoval svými kázáními lidi zdravého rozumu a že spálil na 60 tisíc knih a Jan Rulík k tomu dodal, že to byly knihy výhradně české, což dochovaná literatura té době nepotvrzuje.

Za monstrum Matěje Antonína nepovažuje např. historik Petr Voit. „Přes všechny objektivní soudy i méně hodnověrné představy o tomto jezuitovi, jenž se stal – do jisté míry zásluhou dnes již čítankového epigramu Karla Havlíčka Borovského (Českých knížek hubitelé lítí, plesnivina, moli jezoviti) – jakousi personifikací celé protireformační činnosti, musíme poznamenat, že se Koniáš cítil jako Čech a že v době velkého úpadku našeho jazyka užíval ve svých dílech krásné češtiny,“ napsal roku 1990. Útoky na „onoho náboženského a učeného muže Koniáše“ nedokázal pochopit vlastenecký buditel Stanislav Vydra, podobně jako český kronikář a písmák František Jan Vavák, známý též jako Franěk. Odsuzovaného jezuitu považoval za muže náboženského a svatého života, který „dobré české knihy vydal“.

„Z pohledu našeho systému hodnot máme někdy tendenci dívat se na něho jako na rozporuplnou osobnost,“ uvedl v médiích filologem a kulturním historikem Martin Svatoš, přední znalec života tohoto barokního misionáře, kazatele a spisovatele. Ten odsuzuje, že ve snaze spasit duše „kacířů“ a „hříšníků“ je psychicky terorizoval, odevzdával světské vrchnosti a žádal pro ně přísné tresty. „Naproti tomu můžeme ocenit, že duchovní hodnoty nadřazoval hmotnému prospěchu a že z lásky k bližním se neváhal pro strádající i obětovat,“ napsal Martin Svatoš.

Kolik knih za svůj život páter Koniáš osobně zabavil, není a zřejmě již nikdy nebude přesně zjištěno. Většina historiků se shoduje na číslu 30 tisíc. Omylem je, že všechny jezuitou likvidované publikace se týkaly náboženství. Koniáš měl totiž výtečné ranhojičské znalosti, a tak odsuzoval například tehdy značně rozšířené léčení velkými dávkami hadího jedu. Proto knihy propagující tuto teorii bez milosti zabavoval. Sám je navíc autorem Herbáře léčivých rostlin, tedy nejen nechvalně proslulého Klíče, souboru zakázaných publikací.