„Já nechci na Hradě dědulu v nadrozměrným sáčku, co má furt mastnou papulu a baští zabijačku. Já nechci prezidenta od Havlíčkova Brodu, co becherovku chlemtá, tak jako buvol vodu,“ zpívá se své skladbě Hlas pro Schwarzenberga písničkář, prozaik, vydavatel časopisu o makrobiotice, vítěz soutěží Riskuj a Notování, pedagog Jan Jícha. Dalšími songy z jeho folkové díly jsou např. Balada o Hradu, Dotace, Zákon smůly, Moje žena či Nekvalifikovaný učitel.
JAN JÍCHA A BUDOUCNOST ČESKÉHO HUMORU
Knihy Janu Jíchovi začaly vycházet již na vysoké škole – Prevít na vysoké a Prevít v tajných službách...aneb Špiónem na vysoké (obě 2003). Jeho dalšími tituly jsou mj. Dva roky bez prázdnin (2006), Jak se Lubošek naučil mluvit slušně (2008), Průšvih v Lurdách (2010), Srbský deník (2015), Literární monády (2016). Většina jeho publikací se na pultech knihkupectví ani neohřeje.
Jan Jícha se neživí jako písničkář, ani jako spisovatel. Vyučuje mj. český jazyk na Keplerově gymnáziu v Praze a stal se i ředitelem. Takto otec čtyř dětí zhodnotil profesní růst na svých webových stránkách: „Když jsem si jednou spočítal smutnou bilanci, kolik roků jsem strávil na různých školách, rozhodl jsem se je zúročit a stal se na jedné z nich ředitelem. Než se přišlo na to, že neumím nic, co by mě k tomu opravňovalo, měl jsem už podepsanou smlouvu a ruku v rukávě… Mám stejně peněz, jako když jsem jenom učiteloval, ale aspoň už odpadl všechen ten zbytečný volný čas.“