Životopis

Zdeněk Jirotka vystudoval reálku v rodné Ostravě (1925–29), následně však sever Moravy opustil. Žil v Hradci Králové, Košicích, Olomouci, Brně aj.

Na literární dráhu se vydal již poměrně záhy. Spisovatelem na plný úvazek se stal již roku 1942 a to zásluhou výdělků z jeho mimořádně úspěšné prvotiny – humoristického románu Saturnin. Příběh mladého zámožného muže Jiřího Oulického, jeho svérázného sluhy Saturnina, nepraktického Milouše, krásné slečny Barbory a stále reptající tety Kateřiny okouzlil čtenáře všech vrstev. Kniha je psána spisovnou češtinou místy s drobným využitím archaismů. Naleznete zde i mnoho přísloví a lidových mouder. Pro čtenářovo pobavení spisovatel velmi často propašoval do příběhu suchý anglický humor a ironii. Zdeněk Jirotka svou nejznámnější knihu prý napsal v koupelně u vany. Ve válečných letech byla koupelna ideální pracovnou, nehrozil z ní totiž přísně sledovaný únik světla. Předlohu a inspiraci k sepsání Saturnina Jirotka načerpal v úspěšných povídkách anglického spisovatele Pelham Grenville Wodehouse, v nichž vystupuje sluha Jeeves.  V roce 2009 román vyhrál čtenářskou anketu Kniha mého srdce. Na motivy románu natočil roku 1994 režisér Jiří Věrčák celovečerní film Saturnin, který byl posléze zpracován i do podoby čtyřdílného televizního seriálu. Ve filmu zazářil Oldřich Vízner v titulní roli. V paměti diváků však zůstává i Ondřej Havelka jako mladý pán Oulický, Lucie Zedníčková v roli slečny Barbory, slovenský herec Milan Lasica coby doktor Vlach a Lubomír Lipský, který si zahrál roli dědečka. Svéráznou tetu Kateřinu ztvárnila Jana Synková.

Ve své pozdější tvorbě Jirotka na úspěch Saturnina navázal již jen částečně a to knihou Muž se psem (1943), v níž pro změnu parodoval detektivní žánr. Jinou knihu již nenapsal, neboť po II. světové válce se plně vydal na redaktorskou dráhu.

Pracoval v několika redakcích.  Svobodné noviny (1945-1951), po roce 1951 pak na dva roky v humoristickém týdeníku Dikobraz. Mezi lety 1953 a 1962 působil v redakci Československého rozhlasu, odkud se opět vrátil do redakce Dikobrazu. V roce 1965 si zahrál malou roli ve filmu Pavla Kohouta 7 zabitých; v roce 1969 se objevil ve filmu Přehlídce velím já!.

Zdeněk Peroutka je dodnes připomínaný i jako vzorný otec rozvětvené rodiny. Potomci mu paradoxně jeho poctivé manželství skoro až vytýkají neboť Jirotka tím pro ně představuje téměř nedostižný vzor. Dnes jsou v rodině Jirotkových nejznámější dvě pravnučky spisovatele: Katka – která žije a pracuje v Paříži jako ardirectorka jednoho časopisu - a filmařka Nicole.