Po ukončení studia filozofie a historie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v roce 1956 Eva Kanůrková, tehdy ještě rodným jménem Eva Sílová, pracovala do roku 1958 pro Svaz mládeže a do roku 1967 v Čs. ústředí knižní kultury. Stala se členkou KSČ a začala se věnovat literatuře.
EVA KANTŮRKOVÁ NAPSALA SCÉNÁŘ K JANU HUSOVI
V roce 1970 Eva Kantůrková z komunistické strany vystoupila, a tak se ocitla na seznamu zakázaných autorů. Publikovala jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích. Podepsala Chartu 77, jejíž byla rok mluvčí, a společně s druhým manželem Jiřím Kantůrkem se angažovali v disentu.
Od jara 1981 Eva Kantůrková seděla deset měsíců ve vězení za podvracení republiky. Po Sametové revoluci 1989 spoluzakládala Občanské fórum, byla poslankyní České národní rady, dva roky předsedkyní Obce spisovatelů nebo členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Jako scenáristka Eva Knatůrková debutoval coby spoluautorka celovečerního psychologického snímku Smuteční slavnost (1969), který režisér Zdenek Sirový natočil podle její knihy. Stejně tak si scénář napsala ke grotesknímu příběhu Ceremoniář (1996), jehož je též autorkou.
Za scénář k životopisnému dramatu Jan Palach (2018) v režii Roberta Sedláčka byla Eva Kantůrková nominována na Českého lva. Snímek získal osm nominací na křišťálovou sošku krále zvířat.
Otec Evy Kantůrkové Jiří Síla byl komunistický novinář a matka Bohumila spisovatelka. Dva syny, ekonoma Ivana Šterna (narozen 1949) a publicistu Jana Šterna (narozen 1953), Eva Kantůrková měla se svým prvním manželem, novinářem a básníkem Janem Šternem.