Absolvovala pražskou taneční konzervatoř. Libuše Králová toužila po angažmá v Národním divadle, jehož prkna si vyzkoušela coby žačka místní baletní přípravky, ale místo toho uspěla na konkurzech v Brně a v Plzni. Zvolila západočeskou metropoli.
Po pouhém roce angažmá dostala titulní roli v baletu Nikotina. V polovině 70. let 20. století se Libuše Králová stala sólistkou. Její repertoár byl široký. Uplatnila se jak v romantické klasice (titulní postava v baletu Giselle), tak v komediálních dílech (Clarica ve Sluhovi dvou pánů či Líza v Marné opatrnosti).
Doménou Libuše Králové byly role dramatické, charakterově složité (Carmen, Zarema v Bachčisarajské fontáně nebo Anna Karenina). Za pojetí Anny Kareniny dostala Cenu Českého literárního fondu.
V 80. letech 20. století se Libuše Králová začala věnovat choreografii, kterou v roce 1987 vystudovala na pražské HAMU. V 90. letech ukončila taneční kariéru a stala se šéfkou českobudějovického baletu, který úspěšně vedla bezmála 20 let.
Poté se Libuše Králová začala věnovat pedagogické činnosti na Vyšší odborné škole herecké v Praze.
V roce 2022 Libuše Králová obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v baletu.