Natascha Kampuschová byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika <strong>Wolfganga Priklopila</strong>. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Desetiletá Natascha Kampuschová byla unesena na cestě do školy. Poté, co se nevrátila domů začalo rozsáhlé pátrání. Očití svědci vypověděli, že nastoupila do bílé dodávky s tmavými skly, ale nikdo z nich si nezapamatoval poznávací značku. Policie zkoumala na 700 vozů mezi nimi i to Priklopilovo, který si ale zajistil důvěryhodné alibi. Natascha trávila většinu času v jedné malé místnosti o rozměrech 2,8 x 1,8 x 2,4 metrů pod garáží. V kobce měla přívod vzduchu i elektřinu. Kromě postele byla místnost vybavena i televizí a rádiem. Jak sama přiznala, několikrát se ocitla na prahu smrti a to hlavně kvůli hladu i celkovému oslabení organismu. Svým únoscem byla několikrát znásilněna.
Priklopil jí nutil k domácím pracím, čehož dokázala později využít k útěku. Jednoho dne jí nechal únosce umýt auto, když mu zazvonil telefon a na chvíli se vzdálil. Toho, již v té době osmnáctiletá Natascha využila k útěku. „Teď, anebo nikdy. Věděla jsem, že takhle dál už nemůžu. Celou dobu jsem si opakovala, že mu jednou uteču.“
Zaklepala na okno sousedky, která přivolala policii. Když únosce zjistil, že Natascha utekla, rozhodl se pro sebevraždu skokem pod vlak. Priklopilův motiv není dodnes znám, ale podle psychologů musel být sám vystaven týrání. Jeho smrt Nataschu zasáhla, dokonce z ní obvinila policii. Chtěla se i zúčastnit jeho pohřbu, ale nakonec tak na radu psychologa neučinila. Otřesný zážitek na ní samozřejmě zanechal stopy, trpí migrénami a úzkostnými stavy. Je nadále pod dohledem psychologů a projevuje se u ní klaustrofobie.
Paradoxně tento strašný zážitek učinil z Nataschy Kampuschové milionářku. V roce 2010 vydala autobiografii a v loňském roce byl o jejím osudu natočen film 3096 dní na jehož vzniku se podílela. Její vztah s rakouskou veřejností je ale napjatý. Řada lidí jí vyčitá, že se nechová, tak jak by oběť zločinu měla. Veřejnost i novináři se podivují, že svůj případ neustále otvírá a nestáhne se do ústraní. Knihu o jejím únosu vydali i oba její rodiče.