Rudolf Čechura měl k dětem vždycky blízko. Začínal jako učitel. V 60. letech ale nastoupil do Československého rozhlasu, do hlavní redakce pro děti a mládež. Později působil v časopisu Věda a technika mládeži. Proslulý je ale především jako autor večerníčků Maxipes Fík (který namluvil Josef Dvořák a hudbu k němu složil Petr Skoumal) a Hugo z hor (toho zase namluvil Petr Nárožný). Pro mládež napsal Rudolf Čechura také knihu Pavián mezi lidmi. Pokud jde o Maxipsa Fíka, jedná se skutečně o legendární dílo. Tak například v Rusku se těšil tak obrovské oblibě, že tamní filmaři svého času zamýšleli příběh zfilmovat, ale neporadili si s tím, jak vytvořit mluvícího psa, který uvažuje jako člověk. V Kadani, kde Rudolf Čechura žil, je po Maxipsu Fíkovi dokonce pojmenováno nábřeží. Maxipes Fík dokonce zachránil svému "otci" kariéru. Po roce 1969 byl spisovatel z politických důvodů propuštěn z redakce Vědy a techniky mládeži a když navíc navrhl pro televizi nevhodný večerníček Bojanské pohádky o rakouskouherských vojácích a hrozilo, že bude muset se psaním úplně skončit. Domácí i mezinárodní úspěch Fíka však Rudolfu Čechurovi nakonec další literární působení za normalizace umožnil.
Literárním vzorem Rudolfa Čechury byl nicméně autor Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle, jehož příběhy dramatizoval pro Československý rozhlas, pro televizi (v hororové komedie Šplhající profesor si neomylného detektiva zahrál Viktor Preiss) a vypůjčil si je také pro svoji knížku Sherlock Holmes v Čechách a jiné příběhy. Rudolf Čechura se dokonce stal členem londýnské Společnosti Sherlocka Holmese.