Ten případ tehdy otřásl celým Rakouskem. Desetiletá Natascha Kampuschová byla unesena na cestě do školy. Svědci vypověděli, že jí kdosi naložil do bílé dodávky. Vypuklo rozsáhlé pátrání. Policisté prověřovali na 700 vozů mezi nimi i to Priklopilovo, ale ten si dokázal zajistit důvěryhodné alibi.
Priklopil věznil malou Nataschu celých osm let než se jí podařilo utéct. Vybudoval pro ni malou tajnou místnost nad garáží, kde ji věznil nejčastěji. Postupem času se unesená začala více pohybovat po domě a Priklopil ji využíval k domácím pracem. Osudovou chybu udělal, když ji 23. srpna. 2006 nechal umýt své auto. Mezitím mu totiž zazvonil telefon, který si šel opodál vyřídit. Natascha na tuto chvíli dlouho čekala a nezaváhala. Poté, co Priklopil zjistil, že mu dívka zmizela, neváhal a ukončil svůj život skokem pod vlak.
Ačkoliv Priklopilův motiv není zcela jasný, experti soudí, že šlo o psychopata, který byl někdy v minulosti vystaven týrání a své trauma potlačoval perfekcionizmem. Proto pravděpodobně toužil po tom, vychovat si vlastní „princeznu“ jako partnerku. Jeden jeho kolega mu údajně před lety řekl: „Při způsobu, jakým se chováš k ženám, si budeš muset nějakou vyrobit“. Díky psychopatickému perfekcionizmu se Priklopilovi dařilo před okolím svůj čin dokonale maskovat. Rakouská media uvádějí, že dokonce i odpadky vyhazoval v takovém množství, aby to budilo zdání, že v domě žije sám.
Kampuschovou jeho smrt zasáhla, chtěla se dokonce zúčastnit jeho pohřbu. Na radu psychologů tak, ale neučinila. Jak později uvedla Priklopil jí několikrát znásilnil. O svém příběhu také napsala knihu 3096 dní. Ta byla později zfilmována.