Blanka z Valois tak dosáhla titulu římskoněmecké královny, nikoli císařovny a stala se i českou královnou. Blanka z Valois a Karel IV. spolu byli sezdáni už v útlém věku sedmi let, v roce 1323.
U Blanky z Valois a Karla, před svatbou ještě Václava, šlo především o mocenský sňatek. Rod Lucemburků a Jan Lucemburský jím utvrdil své vztahy s rodem Valois a francouzským králem Karlem IV. Sličným. Přesto historici uvádějí, že Karel IV. s Blankou z Valois zažil jediné plnohodnotné manželství. Neměl s ní však syna, následovníka, jehož ve středověku tolik potřeboval.
Narodily se jim dvě dcery, starší Markéta Lucemburská se dožila jen 14 let, mladší Kateřina se provdala za uherského krále Ludvíka a zemřela v 53 letech.
Původně Blanka z Valois a Karel IV. žili odděleně, ona ve Francii, on v Itálii. Jejich společný manželský a sexuální život začal později, v roce 1334 se oba setkali v Praze. Blanka z Valois se musela naučit česky a německy, držela se sice stranou, v Českých zemích však zůstávala, i když Karel IV. cestoval.
V roce 1347 byla Blanka z Valois na Pražském hradě korunována českou královnou. Stalo se to při zvláštní ceremonii. Blanka z Valois s rozpuštěnými vlasy před oltářem baziliky sv. Jiří klečela, dotkla se čelem země. Poté jí pomazal arcibiskup Arnošt z Pardubic, stejně jako Karla IV. (v Českých zemích šlo o prvního krále Karla čili Karla I.). Jako králi podal arcibiskup Blance z Valois žezlo, navlékl prsten a posadil na hlavu korunu.
Českou královnou byla Blanka z Valois necelý rok. Zemřela po krátké nemoci v létě 1348. O jakou nemoc šlo, se historici neshodnou. Téměř vylučují mor, do Prahy dorazil o dva roky později. Mluví se o tuberkulóze či nešťastné náhodě. Spekulace využívají absence královského mužského potomka. Blanka z Valois je pochována v katedrále sv. Víta, kde lze vidět i její bustu.
Ve filmové komedii Slasti Otce vlasti z roku 1969 Blanku z Valois ztvárnila Daniela Kolářová.