Životopis

Život Zikmunda Lucemburského, posledního krále Lucemburského rodu v Čechách, byla jedna velká vřava na mnoha frontách. Intrikoval, bojoval o moc v římské říší s bratrem Václavem IV. a dokonce ho lstivě uvěznil. Válčil s opozicí v Uhrách, pořádal křížové výpravy proti Turkům a později i čtyři neúspěšná křižácká tažení proti husitům. Usiloval o polský trůn i o ovládnutí části Itálie, řešil církevní problémy, snažil se vybudovat velkou a silnou monarchii.

Zikmunda Lucemburského měl Karel IV. deset let před svou smrtí s Alžbětou Pomořanskou. Svého mladšího syna zasnoubil tak, aby si rod mohl činit nárok na polskou korunu. Zikmund Lucemburský vyrůstal v Uhrách, podle historiků zde dostal tvrdou politickou školu. Na uherském trůně seděl celé půlstoletí.

Naučil se bezohlednosti, toho, že při prosazování vlastních zájmů účel světí prostředky. Ač takové počínání nemá mnoho společného s křesťanstvím, Zikmund Lucemburský se stavěl do role bojovníka za církev. Jím zorganizovaná křížová výprava ale byla pobita u Nikopole a Zikmund Lucemburský vyvázl jen se štěstím.

Zikmund Lucemburský se v roce 1411 stal římským králem, Václav IV. mu v tom ustoupil. Na kostnickém koncilu prosazoval konec papežského schizmatu, v té době byli dokonce tři papeži. Téže koncil odsoudil k mučednické smrti Mistra Jana Husa. Protože Janu Husovi Zikmund Lucemburský spíše uškodil, vyvolalo to v Českých zemích bouři nevole.

Zikmund Lucemburský se po smrti Václava IV. stal v roce 1419 dědicem české koruny, měl tu však proti sobě silné nepřátele. Především husity, kališníky, jejichž povstání chtěl potlačit v roce 1420 křížovou výpravou. Zabral sice Pražský hrad ale neovládl Prahu, Zikmundovi křižáci zle prohráli s husity v roce 1420 na Vítkově. Přesto se Zikmund Lucemburský na hradě nechal korunovat a odvezl na čas české korunovační klenoty.

Nedařilo se ani druhé, třetí a čtvrté křížové výpravě, vždy byla poražena Janem Žižkou z Trocnova, ta poslední v roce 1427 u Tachova. Evropa poznala, že se husité nedají podmanit vojensky. Zikmund Lucemburský to tedy zkusil jinak. V touze po královské moci v Čechách po bitvě u Lipan v roce 1436 nabídl takové politické ústupky, že byl v čele země přijat. Císařem Svaté říše římské byl korunován v květnu 1433.

Dlouho se z toho neradoval, opozice proti němu zesílila, protože nechal popravit Jana Roháče z Dubé. Zikmund Lucemburský se vydal na cestu do Uher, kde také vládl, a po cestě zemřel ve Znojmě, mnozí historikové se domnívají, že šlo o rakovinu.

Zikmund Lucemburský byl dvakrát ženatý, zemřel však bez následovníků, jedinou dcerou byla Alžběta. Jeho druhá žena Barbora Celská zůstala českou královnou ještě mnoho let a přičinila se o volbu Jiřího z Poděbrad novým českým králem.