Po Střední průmyslové škole hutní v Kladně Eliška Wagnerová v letech 1969 až 1974 vystudovala práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1996 získala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul doktor v oboru politologie.
ELIŠKA WAGNEROVÁ "PROPLESKLA" NEJVYŠŠÍ SOUD
Svou profesní dráhu Eliška Wagnerová začala jako podniková právnička, ale již záhy se pustila do advokacie. V roce 1982 odešla do exilu. Nejprve do Německa, kde pracovala ve Svobodné Evropě coby novinářka a poradkyně pro československé právo; a po deseti letech s manželem do Kanady.
V roce 1993 se Eliška Wagnerová vrátila do Česka a působila jako advokátka, asistentka předsedy Ústavního soudu a uznávaná pedagožka.
Roku 1996 se Elška Wagnerová stala soudkyní Nejvyššího soudu, dva roky nato pak jeho předsedkyní. Rozhodla o zveřejňování všech verdiktů toho soudu na jeho webu.
V březnu 2002 byla Eliška Wagnerová prezidentem Václavem Havlem jmenována místopředsedkyní Ústavního soudu. V této funkci setrvala deset let. V roce 2009 získala stříbrnou medaili Antonína Randy, posléze ocenění Právník roku 2012 v oboru občanská a lidská práva a právo ústavní.
O ELIŠCE WAGNEROVÉ ČTĚTE ZDE>>
Do politiky Eliška Wagnerová vstoupila v senátních volbách 2012, kdy jako bezpartijní na kandidátce Strany zelených uspěla a na šest let usedla do křesla v horní komoře za obvod č. 59 - Brno-město. Ve volbách 2018 mandát neobhajovala, v Senátu ji vystřídal Mikuláš Bek.