Kaddáfí pochází z bedujínské rodiny, která žila v poušti nedaleko Surtu. Poté co povinně několik let studoval korán, začal v roce 1956 navštěvovat školu ve městě Sabha. Právě tam získal přátele, s nimiž měl později převzít moc nad celou Lybií.
Při studiích byl Kaddáfí ovlivněn arabským nacionalismem, který v sousedním Egyptě propagoval prezident Násir. Pro politický aktivismus byl následně ze školy vyloučen a nakonec skončil u studií práv na univerzitě v Tripolisu. Posléze nastoupil na vojenskou akademii a studoval dokonce i rok na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Po návratu byl důstojníkem v lybijské armádě.
Dne 1. března 1969 armáda provedla státní převrat a svrhla krále Idríse a ještě ten den byla vyhlášena Lybijská arabská republika a Kaddáfí měl titul bratra vůdce revoluce.
Již od počátku své vlády zaměřil Kaddáfí zahraniční politiku země jak proti Spojeným státům, tak proti Velké Británii. Naopak s arabskými zeměmi se snažil o co nejtěsnější vztahy. Navrhl dokonce federaci arabských republik, v níž by kromě Libye byly i Egypt, Sýrie či Tunis.
V domácí politice vybudoval Kaddáfí režim, který je dle jeho vlastních slov nejdemokratičtějším na světě. Pojmenoval ho džamáhirija a jedná se především o směsici islámu, arabismu a socialismu. Kaddáfí sám svoji ideologii rozpracoval v takzvaných Zelených knihách, které vydal v druhé polovině sedmdesátých let.
V průběhu osmdesátých let byl Kaddáfí považován za jednoho z největších světových sponzorů terorismu. V devadesátých letech odsoudil terorismus a Libye se začala navracet zpět do světového společenství. Sblížení se západem ukázala i Kaddáfího reakce na zářijové útoky na New York a Washington v roce 2001. Kaddáfí je ostře odsoudil a přislíbil pomoc v boji proti Al-Kajdě. V roce 2003 pak oznámil, že Libye ukončí svůj program v oblasti zbraní hromadného ničení. O tři roky později se pak Spojené státy rozhodly s Tripolisem opět navázat diplomatické styky.
Zajímavostí je, že Kaddáfího soukromou ochranku netvoří muži, ale ženy. Pod názvem Amazonská garda ho doprovází nejen v Lybii, ale i na důležitých zahraničních jednáních.