Životopis

Karel Steigerwald se po maturitě na střední škole v Semilech přihlásil na elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. V průběhu studia však zjistil, že nechce být inženýrem „zaměstnaným od šesti do dvou v Tesle". Rozhodl se pro studium dramaturgie na pražské FAMU. Během vysokoškolských studií přispíval do časopisů Student, Mladý svět, Literární listy a Listy.

Od roku 1973 byl scenáristou a dramaturgem Filmového studia Barrandov, odkud však v roce 1979 musel z politických důvodů odejít, přestože se podepsal pod Antichartu. Spolupracoval s televizí a rozhlasem, podílel se také na rozhlasovém seriálu Jak se máte, Vondrovi?.

Po odchodu z Barrandova Karel Steigerwald spolupracoval až do roku 1984 s Činoherním studiem v Ústí nad Labem, kde vytvořil režisérskou dvojici s Ivanem Rajmontem. Od roku 1989 působil v činohře Divadla Na zábradlí jako autor, dramaturg a v letech 1991–1993 jako šéf činohry. Byl členem Socialistického svazu mládeže.

Od roku 1994 se Karel Steigerwald věnuje zejména žurnalistice. Stal se volným spisovatelem a působil jako novinář. Nejdříve byl zástupcem šéfredaktora v Lidových novinách a od roku1998 publikoval v deníku MF Dnes. V letech 1993 až 1997 působil jako člen a místopředseda Rady České televize.

Karel Steigerwald je autorem řady divadelních her, např. Horáková × Gottwald (2006) a Políbila Dubčeka (2008), devět jeho dramat vyšlo v bezejmenném svazku v roce 2005. Napsal dramata jako „Juro Jánošík“, „Dobové tance“ (1980), „Foxtrot“ (1982), „A tak tě prosím, kníže“ (1982), „Neapolská choroba“ (1984), „Jak hlouposti narostly parohy“ (1986), „Tatarská pouť“ (1988), „První kroky demokrata“ (1990), „Hospoda všedního dne“ (1990), „Italské pohyby“ (1990), „Hoře, hoře, strach, oprátka a jáma“ (1991), „Nobel“ (1994), „Má vzdálená vlast“ (2012).

Všem dílům je společná bystrost, inteligence a nemalá míra ironie, nicméně by se dalo říct, že v samém poslání dramatu Karel Steigerwald nezapře duchovní spříznění s Nikolajem Vasiljevičem Gogolem a jeho Revizorem. Publikoval také výběry ze své publicistiky Obrana sprostých slov (1999) a Jak se volí prezident (2003).

Karel Steigerwald je podruhé ženatý. Jeho první manželkou byla Erna Dománová, se kterou má dva syny, Daniela a Davida. Jeho druhou je herečka Eva Salzmannová. Otcem jeho druhé manželky je bývalý politik a bankéř Richard Salzmann.

V listopadu 2003 byla premiéra muzikálu Excalibur, ke kterému napsal libreto. Stejně jako pro autora hudby Michala Pavlíčka byl i pro Karla Steigerwalda tento příběh o lásce a zradě, křivdě a odpuštění muzikálovým debutem.

Karel Steigerwald od 1. září 2014 posílil redakci Reflexu, v němž se jako v jediném médiu můžete pravidelně setkávat s jeho texty.