Životopis

Klement Gottwald se narodil v Dědicích jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Ve skutečnosti se možná narodil v Hošticích-Herolticích. Jeho rodný domek v Dědicích u Vyškova byla nejspíše naaranžovaná komunistická smyšlenka.

Vyučil se truhlářem

Před první světovou válkou se Gottwald vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se zúčastňoval činnosti v dělnickém tělovýchovném hnutí a mezi sociálnědemokratickou mládeží.

V letech 1915 až 1918 byl vojákem rakousko-uherské armády, ale v létě roku 1918 dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě.

Do roku 1926 působil Klement Gottwald jako funkcionář komunistické strany na Slovensku a pracoval i jako redaktor stranického tisku.

Od roku 1926 pracoval v pražském sekretariátu KSČ

V letech 1926 až 1929 pracoval v pražském sekretariátu KSČ a podařilo se mu zformovat promoskevskou opozici proti tehdejšímu vedení KSČ. Od roku 1928 byl členem vedoucího orgánu Komunistické internacionály. V únoru roku 1929, na jednání pátého sjezdu KSČ, se Gottwald společně s Guttmannem, Švermou, Slánským, Kopeckým a Reimanem dostali do vedení strany. Gottwald se v témže roce stal i poslancem Národního shromáždění

Ve druhé polovině třicátých let provedl Klement Gottwald v politice KSČ řadu změn - tyto změny odpovídají změnám v zahraniční politice Sovětského svazu a politice lidové fronty a obrany proti fašismu, určené na VII. kongresu Kominterny v létě roku 1935 - lidová fronta se má stát pouze mezistupněm k diktatuře proletariátu sovětského typu. V září a říjnu roku 1938 patřil k hlavním představitelům opozice proti přijetí Mnichovského diktátu.

V roce 1939 emigroval do SSSR

Po zákazu KSČ emigroval Klement Gottwald v listopadu roku 1939 do Sovětského svazu, kde pak až do roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému paktu ze srpna roku 1939. Po napadení Sovětského svazu v roku 1941 bere vytváření protihitlerovské koalice jako svoji velkou příležitost prosadit se a začíná promýšlet pozdější převzetí moci v Československu.

V prosinci roku 1943 se Gottwald dohodl s představitelem londýnské emigrace Edvardem Benešem na sjednocení domácího a zahraničního protinacistického odboje. Po skončení války se mu pak podařilo zajistit komunistům zásadní vliv na poválečné uspořádání Československa.

Do Československa se vrátil jako místopředseda vlády

10. května 1945 se Klement Gottwald vrátil do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty. Od stejného roku až do své smrti byl zároveň předsedou KSČ. Po vítězství strany v demokratických volbách roku 1946 se stal předsedou vlády. 

Na podzim roku 1947 už je zřejmé, že demokracie v čele s komunisty není možná. V únoru roku 1948 se nekomunisté odhodlají k odporu, ale Gottwald má již v ruce armádu, bezpečnost (policii) a další nástroje (lidové milice) potřebné k úspěšnému uskutečnění mocenského převratu.

Prezidentem byl zvolen v roce 1948 po abdikaci Beneše

14. června 1948 byl Klement Gottwald po abdikaci Edvarda Beneše zvolen do funkce československého prezidenta. V zemi pak začali rozhodovat a fakticky vládnout sovětští poradci: v ekonomice je prosazena koncepce těžkého průmyslu a násilná kolektivizace zemědělství, je zaveden monopol komunistické moci na školství, vědu a kulturu. Hlavní zájem poradců je soustředěn hlavně na bezpečnost, armádu, prokuraturu a soudy.

Za Gottwaldovy vlády došlo na počátku padesátých let k mnoha politickým vykonstruovaným procesům, bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti, přes sto tisíc občanů bylo odsouzeno k doživotí či mnohaletým vězením. Kárnými vojenskými jednotkami PTP (Pomocné technické prapory) prošly desítky tisíc lidí, označených komunisty za protistátní živly.

Na smrt poslal i blízké spolupracovníky

Nakonec Gottwald poslal na šibenici i jedenáct ze svých nejbližších předních komunistických funkcionářů v čele s Rudolfem Slánským.

11. března 1953 se první dělnický prezident vrátil leteckým speciálem z pohřbu sovětského vůdce Josifa Visarionoviče Stalina. Spolu s účastníky pohřbu přiletěli do Prahy i dva sovětští odborníci na mumifikaci těl. Klement Gottwald si po přistání postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není dobře.

Myslel si, že má jen chřipku, ale skutečnost byla vážnější. Ačkoliv to bylo přísně tajeno, byl závislý na alkoholu a trpěl syfilidou. Tyto problémy byly zřejmě příčinou výdutě srdeční aorty. Ta nevydržela změnu tlaku v letadle a praskla. Na následky toho Gottwald o dva dny později zemřel.

Tělo bylo vystaveno, začalo se ovšem rozpadat

Tělo Klementa Gottwalda bylo uloženo v mauzoleu na pražském vrchu Vítkově, které bylo pro něj zvlášť postaveno. Tělo mělo být vystavováno návštěvníkům podobně jako tělo Vladimíra Iljiče Lenina v Moskvě, ale přes snahu odborníků se začalo brzy rozpadat. Zpočátku se to řešilo výrobou náhražek poškozených částí těla ve filmových ateliérech Barrandov, časem se však ukázalo, že se tělo nepodaří zachovat. Roku 1962 bylo rozhodnuto o jeho zpopelnění. 

Klement Gottwald se dokonce objevil na stokorunových bankovkách, avšak až 1. října 1989, tedy měsíc a půl před listopadovou Sametovou revolucí.

Sochy Gottwalda byly rozmístěné po celé republice. Po revoluci 1989 se staly terčem nenásilných negativních projevů. Ruce soch byly často potřeny červenou barvou na připomínku krve nevinných obětí z procesů 50. let. Gottwaldovy sochy byly postupně odstraněny.

Dne 23. dubna 2007 byl posmrtně zbaven čestného občanství města Vyškova, což odhlasovalo 27 členné městské zastupitelstvo. Dne 12. prosince 2012 rozhodlo o odebrání čestného občanství město Strakonice.

KSČM se dodnes hlásí k jeho odkazu

KSČM se dodnes hlásí k odkazu Klementa Gottwalda a při shromáždění k výročí založení komunistické strany kladou věnce a kytice na jeho hrob. V KSČM je řada lidí, kteří se k němu hrdě hlásí, např. kontroverzní poslankyně Marta Semelová.

Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou, která podobně jako on pocházela z chudé rodiny sedláka a byla také nemanželským dítětem. Měli spolu dceru Martu, která nesla jméno po matce.