Dětství měl těžké, stejně jako většina židovských dětí žijících v době války. Jeho matka se v této hrůzami naplněné době ukrývala před nacistickými raziemi u Lvova. Její život naplněný strachem vyhasl, když Arnošt Goldflam dosáhl plnoletosti. Oproti tomu si jeho otec za svůj časem požehnaný život dokázal získat srdce několika dam, které si i vzal.
Arnošt Goldflam byl přesným opakem dětí dnešní doby. Zajímal se o umění, vědomosti a fantazii utužoval čtením, rozhodl se dráhou umělce i živit. Vystudoval JAMU, poznal se s Bolkem Polívkou, se kterým si i párkrát zahrál (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Něžný barbar, Dědictví aneb Kurva se neříká, účinkoval v Manéži Bolka Polívky).
Jeho život je úzce provázán s brněnským HaDivadlem, kde působil 15 let. Do roku 1993 tu byl v první řadě režisérem. Protože ale nebyl dostatek herců, sám na pódiu mnohokrát stál.
Arnošt Goldflam se stal během chvíle objektem režisérských hledáčků. Své charisma uplatnil například v pohádce Lotrando a Zubejda (1997), kde se vžil do role obchodníčka s bižuterií Lustiga, v dětském filmu Kačenka a strašidla (1992), kde si zahrál novináře, Kabrhela ve Vyhnání z ráje (2001), Melounka v divácky oblíbeném seriálu Proč bychom se netopili, profesora Perníka ve filmu Jana Prušinovského František je děvkař, aj.
V současné době příležitostně režíruje a učí na JAMU a DAMU. Současnou manželkou Arnošta Goldflama je výtvarnice a scénografka Petra Goldflamová-Štětinová, se kterou má dvě děti. Ještě z prvního manželství má dospělou dceru. V 70. letech se na něj jako na čelného představitele nevítané divadelní avantgardy zaměřila StB. "Měl jsem samozřejmě strach, slyšel jsem, co udělali některým chartistům, jak je zbili a nechali ležet někde venku," vysvětloval po listopadu 1989 Arnošt Goldflam, proč jim nakonec spolupráci formálně podepsal a na seznamech StB se ocitl jako agent Eisenberg.