Životopis

„Že nedostanete v životě vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí,“ řekl Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, tedy Jeho Svatost 14. Tibetský dalajláma.
Narodil se jako páté z šestnácti dětí v chudé zemědělské rodině v malé vesničce v tibetské provincii Amdo. Jeho rodiče měli celkem 16 dětí, ale jenom 9 z nich se dožilo dospělosti. Když byly Tändzinovi Gjamcchovi dva roky, našla jej skupina mnichů pověřená pro vyhledání převtělence 14. dalajlámy. Jednotliví dalajlamové před svou smrtí většinou blíže určí, kde se má hledat jejich nástupce, případně jsou místa hledání určena na základě různých znamení. V případě hledání 14. dalajlámy měla být hlava zesnulého 13. dalajlámy záhadně natočena k severovýchodu i přesto, že měla být původně natočena k jihu. Měla tak naznačovat směr, kde se bude nacházet nový dalajláma. V šesti letech se započalo s Gjamcchovým mnišským vzděláváním. Měl dva hlavní učitele, a to staršího Gjüta Linga Rinpočheho s mladšího Thičhang Rinpočheho. V jedenácti letech se setkal s rakouským horolezcem Heinrichem Harrerem. Harrer se brzy stal jedním z dalajlámových domácích učitelů, vzdělával jej především ve věcech z „vnějšího světa“, světa mimo Tibet.  O jejich přátelství byl natočen i úspěšný hollywoodsky film Sedm let v Tibetu s Bradem Pittem coby Heinrichem Harrerem v hlavní roli. Harrer s dalajlámou zůstali přáteli až do Harrerovy smrti v roce 2006.
Duchovním vůdcem Tibetu byl  Tändzin Gjamccho vysvěcen v paláci Potála ve Lhase předčasně v 15 letech, když do Tibetu vtrhla vojska komunistické Číny. 17. listopadu 1950 byl uveden do své funkce, během nepokojů v Tibetu v roce 1959 dalajláma odešel do indické Dharamsaly, kde přebývá dodnes.
V květnu 1951 byla v Pekingu podepsána tzv. Sedmnáctibodová dohoda, čímž měla být čínsko-tibetská krize zahnána. V září roku 1954 dalajláma společně s pančenlámou navštívil Peking, kde se setkal s představiteli čínské vlády v čele s Mao Ce-tungem. Dalajláma se rozhodl odejít do exilu, 17. března se proto vydal na cestu do Indie, kam dorazil 31. dne téhož měsíce.
„Neexistuje žádná záruka, že nepřijde nějaký hloupý dalajlama, který bude dělat ostudu. To by bylo velmi smutné. Mnohem lepší by bylo, kdyby byla tato tradice zrušena v době působení oblíbeného dalajlamy," řekl dalajláma. O tom, že má taky smysl pro humor svědčí i jeho odpověď na dotaz jistého novináře, „jak se má člověk chovat, aby dosáhl vnitřního osvícení?"
„Dobře se najíst a pořádně se vyspat. Vstanete pak jako rybička a přejde vás zlost na celý svět,“ odpověděl dalajláma.
Mezi nejznámější a nejcitovanější dalajlámovo moudro patří zamyšlení nad tím, co ho nejvíce udivuje na lidech: „Lidi samotní. Obětují zdraví, aby vydělali peníze, pak obětují peníze, aby znova získali zdraví. Pak se tak znepokojují bodoucností, že zapomínají žít prítomností. Žijí tak, jako by nikdy neměli umřít a pak zemřou bez toho, aby někdy doopravdy žili.“
Dalajláma hodně cestuje a navštívil i Česko. Za svého kamaráda považoval prezidenta Václava Havla. Rovněž tak nejznámějšího amerického buddhistu, herce Richarda Gerea. 
Obdržel řadu ocenění, v roce 1959 zahájil kampaň za mírový návrat tibetské nezávislosti, činnost, za kterou byl vyznamenán v roce 1989 Nobelovou cenou.