V roce 1971 totiž Rudolf Hrušínský st. dostal distanc, zákaz mimodivadelní činnosti, nesměl se objevit na filmovém plátně. A to přesto, že tentýž rok v Sovětském svazu točil český film Oáza. Distanc mu byl vysloven po návratu. A film Oáza ani žádný úspěch neměl. Jaké stavy Rudolf Hrušínský st. v Sovětském svazu s partou českých filmařů a herců prožíval, vysvítá z jeho dopisů adresovaných právě manželce Evě Hrušínské.
I když normalizační zákaz vzal Rudolfu Hrušínskému st. práci, kterou miloval, Eva Hrušínská mu pomáhala situaci zvládnout. Snad i ona stála za tím, že Rudolf Hrušínský st. nakonec získal titul zasloužilého umělce. Úsilí o titul umělce národní narazilo ještě v roce 1988 na kádrový posudek.
Pozdější manželé Eva a Rudolf Hrušínští se seznámili v srpnu 1945 v Plané nad Lužnicí. Eva byla o osm let mladší, jmenovala se Koubová a pocházela z položidovské rodiny. Se sestrou Helenou Koubovou přežily koncentrační tábor Osvětim, ostatní příbuzní však zahynuli.
V srpnu 1945 zjistila Eva Koubová, že v Plané nad Lužnicí hraje právě Rudolf Hrušínský. Zařídila to po svém a po představení měli první rande. V prosinci 1945 už byli manželi a v roce 1946 se jim narodil první syn, Rudolf Hrušínský ml.. I druhé o devět let mladší dítě bylo kluk, Jan Hrušínský.
Podle jeho ženy Miluše Šplechtové si v té době už bábinka Eva Hrušínská přála, aby se do rodiny narodila konečně holčička. Klan Hrušínských, to byli prostě jen samí kluci. Babiččino přání se vyplnilo až s Kristýnou Hrušínskou, dcerou Miluše Šplechtové a Jana Hrušínského.
Ačkoli i manželství Evy a Rudolfa Hrušínských zastihly těžké chvíle, nikdy se nerozpadlo. Eva Hrušínská přežila svého manžela Rudolfa Hrušínského st. asi o tři roky. Eva Hrušínská zemřela v roce 1997, před tím vydala memoáry.