Jiřina Švorcová vystudovala pražskou DAMU, poté se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech, kde působila až do roku 1990. Po nastalé demokracii odešla na odpočinek. Začínala jako divadelní představitelka mladých uvědomělých milovnic a dívek, v pozdějších letech hrála vyzrálé a dramatické hrdinky. Využívala celou škálu svého herectví, zejména svůj zdatný hlas, v českém i světovém klasickém repertoáru.
Více než herectvím se Jiřina Švorcová proslavila svoji politickou činností. Jako přesvědčená komunistka byla členkou řady svazů a odborů, kandidátkou a členkou ÚV KSČ a několikrát po sobě taky předsedkyní Svazu českých dramatických umělců. Po roce 1968 pomáhala s budováním normalizační kultury. V rámci této činnosti schvalovala a prosazovala tvrdou cenzuru a profesní likvidaci a věznění umělců, které shledala nedostatečně uvědomělými. Neblaze proslula svým vystoupením na Antichartě. Kvůli politickým sympatiím s komunistickou stranou se jí uzavřela herecká dráha.
Za svojí politickou i hereckou činnost získala Jiřina Švorcová řadu vyznamenání. Mimo jiné titul Zasloužilé umělkyně v roce 1973 a také titul Národní umělkyně, který jí byl udělen roku 1984. Po roce 1989 se stáhla do ústraní.
Jiřina Švorcová pocházela ze čtyř dětí. Její nejstarší bratr Václav Švorc je také herec a komunista. Byla vdaná za hudebníka Jindřicha Rohana a malíře Vladimíra Šolta. Zemřela po těžké nemoci v pražské léčebně dlouhodobě nemocných v Malvazinkách.