Životopis

Lenin stál v roce 1917 v čele Říjnové revoluce a až do roku 1924 byl nejvyšším představitelem Sovětského svazu.  Některé své spisy publikoval pod pseudonymem Nikolaj Nikolajevič Lenin. Existuje řada teorií o původu jeho jména a on sám nikdy neprozradil, proč si je vybral.

Byl vyloučen ze studií na právnické fakultě v Kazani kvůli účasti na studentských protestech. Poté byl vypovězen pod neveřejný policejní dozor do vesnice Kokuškino. Zde se seznámil s Hegelovými díly, díky nimž získal ponětí o dialektické  metodě, což mu pomohlo lépe pochopit teorie Karla Marxe. Práva dostudoval dálkově na univerzitě v Petrohradě.

Krátce po svém příjezdu do Petrohradu v roce 1893 se místo obvyklého povolání zapojil do revolučního propagandistického hnutí a stal se vůdcem místních marxistů. O dva roky později založil levicový Svaz boje za osvobození dělnické třídy, první zárodek radikální levicové marxistické strany v Rusku.

V prosinci 1895 byl Lenin uvězněn a po 14 měsících poslán na tři roky do vyhnanství do sibiřské vesnice Šušenskoje. V dubnu 1899 vydal Vývoj kapitalismu v Rusku. Po návratu z vyhnanství roku odešel Lenin do emigrace. V tomto období vydával levicový časopis Iskra (Jiskra) a řadu spisů a knih vztahujících se k revolučnímu hnutí.

V roce 1917 Lenin přestával věřit, že se dožije porážky carské vlády. Svržení cara Mikuláše II. Podle Lenina se tehdy moci v Rusku ujala buržoazie a rozhodl se 9. dubna 1917 vyrazit spolu s dalšími revolucionáři a také Armandovou vlakem ze do Petrohradu. Tam dorazil 16. dubna 1917, kdy se stává představitelem bolševického hnutí a publikuje Dubnové teze.

Nyní konečně mohl začít organizovat to, bez čeho podle něj nemohla žádná revoluce dospět k pozitivnímu výsledku: teror jakobínského stylu. Za tímto účelem nechal již dříve zřídit Čeku, znovu zavedl krátce před tím zrušený trest smrti a prosadil popravy bez soudu. Tímto způsobem bylo naloženo také s celou carskou rodinou.

Roku 1919 vznikla z Leninovy iniciativy Komunistická internacionála, která mu měla sloužit k rozšíření revoluce do dalších zemí. Rudá armáda expandovala do sousedních zemí a její úspěšné tažení Polskem dávalo naději na spojení se nejen s maďarskou, ale i s německou a francouzkou revolucí.

Leninovo tělo bylo nabalzamováno a dodnes je vystavováno v Leninově mauzoleu v Moskvě.