Životopis

Ukrajinský rodák Sergej Pavlovič Koroljov byl jedním z největších vědců 20. století. Nejnadanější sovětský raketový inženýr sestrojil v 50. letech první mezikontinentální raketu na světě, dostal do vesmíru první umělou družici a nakonec i prvního člověka, Jurije Gagarina. Život ale neměl v sovětské totalitě vůbec lehký. V červnu 1938 se totiž stal třicetiletý náměstek Institutu pro výzkum reaktivních motorů obětí rozsáhlých stalinských čistek a vymyšleného obvinění, které ho mělo připravit o místo. Na to si totiž brousili zuby jiní soudruzi. Po krutém mučení v nechvalně proslulém moskevském sídle KGB s poetickým názvem Lubjanka Sergej Koroljov přiznal, že je protistátní živel a schválně brzdil a podkopával práci kolegů. Dostal desetiletý trest a putoval na nucené práce na Sibiř. O jeho pobytu ve zlatých dolech na východě Ruska není příliš známo, jen tolik, že v krutých podmínkách gulagu si zničil zdraví a přišel skoro o všechny zuby. On sám o tom později nikdy nemluvil. Paradoxem osudu je, že ho svým způsobem zachránil Adolf Hitler.

Na Kolymě si mezi čtyřmi stovkami politických vězňů pobyl Sergej Koroljov „jen“ rok. Když vypukla Druhá světová válka, pochopili sovětští soudruzi, že geniální mozky potřebují, a tak putoval v březnu 1940 do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě, kde vyvíjel např. bombardér Tu-2 či malé raketové motory. A byl také konstruktérem velice úspěšného raketometu známého jako Kaťuše. V roce 1945 - už podmínečně propuštěný a v hodnosti podplukovníka - zkoumal ve východní části poraženého a obsazeného Německa dokumenty nacistického raketového programu.

„Neexistuje nic takového jako neřešitelný problém,“ říkával vizionář Sergej Pavlovič Koroljov. Měl v podstatě štěstí, že raketové inženýrství téměř fanaticky miloval. Po válce mu totiž stejně nezbylo nic jiného, než zapojit se do supertajného sovětského kosmického programu. Byl dokonce tak tajný, že Sergej Koroljov musel strpět neustálý dohled, jeho kolegové ho neznali jménem, věděli jen, že jde o „hlavního konstruktéra“. Pouze několik vyvolených spolupracovníků se dozvědělo, že jde o jakéhosi „soudruha Sergejeva“ (skutečné jméno se přísně tajilo). Když se na přelomu 50. a 60. let o záhadného profesora začala zajímat švédská komise pro udělení Nobelovy ceny, Sověti jeho existenci popřeli. „Otec družice? To je přece všechen sovětský lid!“ vzkázal Švédům tehdejší lídr SSSR Nikita Chruščov.

BYL JURIJ GAGARIN SKUTEČNĚ VE VESMÍRU PRVNÍ?

Jméno Sergej Pavlovič Koroljov se svět dozvěděl až po jeho smrti, na níž se sovětský šlendrián podepsal vysokou měrou. Geniální konstruktér nepřežil v zásadě banální operaci. Lékaři – aniž by provedli náležitá vyšetření – shledali, že má v tlustém střevě polyp. Když Koroljovovo břicho otevřeli, objevili nádor. Operace se zkomplikovala, protáhla a pacient ji bohužel nepřežil.