Hanno Brühl od roku 1964 působil jako nezávislý režisér a dále pracoval pro společnost Westdeutsche Rundfunk (WDR). V letech 1975 až 2002 byl personálním ředitelem WDR. Hanno Brühl natočil řady krátkých a experimentálních filmů, reportáží, televizních filmů a dokumentů. Z jeho tvorby jmenujme například Bušení srdce (1997), Mír byl pro mě kouskem čokolády (2003), 4 studenti proti Stalinovi: Poválečný příběh z Altenburgu (2005) či Remarque - Jeho cesta ke slávě (2008).
Režisér Hanno Brühl, který pochází ze Sao Paula v Brazílii, se oženil se španělskou učitelkou. Nedlouho poté, co se jim roku 1978 narodil syn Daniel, celým jménem Daniel César Martín Brühl González, se rodina přestěhovala do Kolína nad Rýnem v Německu. Kromě Daniela, z nějž se stal slavný herec, měl Hanno Brühl ještě syna Olivera a dceru Miriam.