Talentovaná Renata Olárová, rozená Oehlerová, provdaná Bartošová, pochází z dobře situovaných poměrů. Oba její rodiče byli úspěšní architekti. Jako dítě prožila hrozné období kvůli židovskému původu matky. Její rodiče za války skončili v koncentračním táboře a dívka se skrývala u příbuzných.
Po válce nejprve studovala gymnázium, odkud ale přešla na konzervatoř. Roku 1953 Renata Olárová absolvovala na pražské DAMU. První angažmá dostala v souboru Karlovarského oblastního divadla. Na této scéně se brzy vypracovala a dostávala velké herecké příležitosti v klasickém repertoáru, jako jsou hry Zkrocení zlé ženy, Cyrano z Bergeracu, Pygmalion, Faust. Její Markétka byla podle odborníků skvělá.
Díky svému nespornému nadání dostala ještě jako oblastní herečka příležitost i ve filmu. Režisér Zbyněk Brynych ji obsadil do hlavní role řidičky Heleny ve svém nadčasovém titulu Žižkovská romance (1958). Kromě ní v tomto dramatu, jemuž se dostalo uvedení na mezinárodním festivalu v Cannes, debutoval Hanuš Bor, z nějž se stala dětská hvězda 50. a 60. let 20. století.
V témže roce si Renata Olárová zahrála v psychologickém dramatu Jiřího Sequense st. Útěk ze stínu. Posléze se objevila i v televizi, a to v komedii Slitování, Světlano! (1962) s Janou Hlaváčovou v hlavní roli. Posledním filmem, kde si před emigrací do Rakouska zahrála, bylo drama Ta třetí (1968). K rozhodnutí opustit i se synem republiku přispěl i její otec, který vystoupil z KSČ a byl vyškrtnut ze Svazu advokátů.
Díky tomu, že brzy bezvadně zvládala němčinu, byla brzy angažována do vídeňského divadla Volkstheater, kde působila až do roku 1997. V Rakousku vystupovala pod jménem Renate Olarova. Před kamerou se ale objevila již jen výjimečně. Za zmínku stojí drama Follow Me (1989), kde hrál Pavel Landovský a další emigranti. V témže roce byl herečce udělen Zlatý čestný řád za zásluhy o Rakousko.