V mládí se Drahomíra Vihanová věnovala hudbě. Na konzervatoři v Brně vystudovala hudební vědu, estetiku a hru na klavír, na pražské FAMU pak filmovou dokumentaristku, obor hraného filmu a střih.
Ve filmu patří Drahomíra Vihanová ke generaci „zlatých šedesátých“. Pracovala po boku Jana Špáty a Františka Vláčila. Byla asistentkou režie Otakara Vávry; podílela se na jeho snímcích Romance pro křídlovku (1966) a Třináctá komnata (1968).
Pozornost Drahomíra Vihanová vzbudila už svým celovečerním debutem Zabitá neděle (1968), který však byl zakázán, na 30 let skončil v trezoru a premiéry se dočkal až roku 1990. Za normalizace se věnovala zejména dokumentaristice. Z její dílny je mj. dokument Hledání (1979) o Františku Vláčilovi.
Po Sametové revoluci Drahomíra Vihanová natočila Proměny přítelkyně Evy (1990) o Evě Olmerové, ceněný televizní snímek Denně předstupuji před tvou tvář (1992), podobenstvím Pevnost (1994) s Miroslavem Donutilem či drama Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000), který řešil soužití etnik a otázku viny a trestu.
Na FAMU jako pedagožka Drahomíra Vihanová působila od roku 1982. Osm let nato se stala členkou katedry střihové skladby FAMU, později také profesorkou.
Roku 2013 Drahomíra Vihanová obdržela Cenou Vladislava Vančury, v roce 2015 získala Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii a rok nato Cenu za přínos světové kinematografii na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava.
O DRAHOMÍŘE VIHANOVÉ ČTĚTE ZDE>>
Režisérka, scenáristka, dokumentaristka a pedagožka Drahomíra Vihanová zemřela po krátké nemoci 10. prosince 2017. Bylo jí 87 let.