Dcera novináře a politika Viléma Nového Kamila Nová vystudovala reálné gymnázium v Jihlavě. Rok po válce, tedy po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku, se vrátila z Polné, kde hrála s ochotníky, zpět do rodné Jihlavy.
KAMILA MOUČKOVÁ MĚLA SMŮLU NA MUŽE
Hrála v teplickém divadle, poté v Horáckém divadle v Jihlavě. V letech 1949 až 1956 pracovala jako hlasatelka Čs. rozhlasu, poté přešla do Čs. televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů.
V rámci Pražského jara 1968 byla Kamila Moučková první, kdo z obrazovky někdejší ČST ohlásil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V den příchodu cizích armád vysílala až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci. V polovině dubna 1970 ji vláda odvolala z vysílání. Poté krátce působila v dabingu, záhy ji z televize vyhodili.
Do Sametové revoluce 1989 Kamila Moučková pracovala mj. jako kantýnská v hereckém klubu Komorního divadla, uklízečka, prodavačka nebo servírka. Angažovala se v disentu a byla jednou z prvních signatářek Charty 77. Po pádu totality se vrátila do televize a spolupracovala např. s Rádiem Svobodná Evropa.
V roce 1996 se Kamila Moučkovou pokusila vstoupit do politiky. Neúspěšně kandidovala jako nestraník za ODA do Senátu v mosteckém volebním obvodu. Tehdy vydala první životopisnou knihu s názvem Říkali jí lvice.
V dubnu 2008 Kamila Moučková byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. Pět let nato obdržela Cenu Arnošta Lustiga; 28. října 2013 jí prezident Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy.
V prvním manželství s hercem Milošem Willigem měla dceru. V druhém svazku s Josefem Moučkou porodila děti dvě. Po rozvodu Kamila Moučková léta udržovala partnerský vztah s hercem Jiřím Zahajským.
V 60. a 70. letech 20. století si po vyhození z televize zničila záda při práci, v níž musela tahat role vážící i padesát kilo. Kruté bolesti Kamilu Moučkovou už nikdy nepřestaly trápit.
Kamila Moučková zemřela 24. listopadu 2020. Bylo jí 92 let.