Po ukončení studia VŠUP Jan Schmid krátce působil v Naivním divadle v Liberci jako výtvarník a režisér. V roce 1963 založil Studio Ypsilon a stal se jeho uměleckým šéfem a od roku 1990 také ředitelem.
Jan Schmid režíroval desítky her, např. Encyklopedické heslo XX. století, Carmen nejen podle Bizeta, Picasso a jeho Touha chycená za ocas, Michelangelo, Matěj poctivý, Depeše a jiné na kolečkách, Sebevrah, Amerika, Bůh, Mozart v Praze, Horké to někdo rád, Jullie nebo Horrorband.
Kromě řady divadelních her Jan Schmid napsal mj. knihy Léto bude ve čtvrtek (1984), S očima na vrch hlavy (1989) nebo Jak mě zabil slon (1995). Zabýval se sklem, navrhoval kostýmy, dělal užitou grafiku (veškeré plakáty a programy k inscenacím Ypsilonky).
Další kapitolu tvorby Jana Schmida tvořila knižní ilustrace. Za publikaci Tajný lodní deník dostal cenu Nejkrásnější kniha roku 1965.
Roku 1975 začal Jan Schmid působit jako pedagog na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde roku 1995 založil vlastní ateliér studia herectví, režie a dramaturgie.
Na prknech Ypsilonky Jan Schmid ztvárnil nespočet rolí. Objevil se rovněž v řadě filmů, např. v Holce na zabití Juraje Herze, v Kalamitě Věry Chytilové, ve Velké filmové loupeži Oldřicha Lipského, v Requiemu pro panenku Filipa Renče či v Bumerangu Hynka Bočana.
Spolu s Janem Lukešem vytvořil Jan Schmid autorskou a moderátorskou dvojici pořadu o literatuře Třistatřicettři.
Režisér, dramatik, herec, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, moderátor, divadelní manažer a pedagog Jan Schmid se roku 1974 oženil s herečkou Janou Synkovou, s níž měl syna Jakuba. V předchozím manželství zplodil dceru.
Jan Schmid zemřel 3. června 2024. Bylo mu 87 let.