Životopis

Rodina Zdeňka Vokatého se často stěhovala. Jeho otec totiž pracoval na ministerstvu vnitra a byl často překládán na jiné místa, takže vystřídali mj. Prahu, Plzeň nebo Sedlice u Blatné. Komplikovaný je i původ jeho rodiny; měli chodské, germánské, cikánské a židovské předky.

Problémy měl Zdeněk Vokatý již na základní škole, jelikož odmítl vstoupit do dětské socialistické organizace Pionýr. Raději poslouchal singly (jazz a hlavně rock‘n’roll), které strýcovi, bývalému americkému důstojníkovi, posílali jeho přátelé z USA.

Asi v polovině 60. let 20. století se Zdeněk Vokatý začal učit hrát na kytaru a nosil dlouhé vlasy. V době represí proti máničkám se přidal ke skupince mladých delikventů. A když mu bylo patnáct, tak se ho otec, zapálený komunista, zřekl, stejně jako jeho mladší sestry.

V roce 1967 Zdeněk Vokatý nastoupil do Plzně na klempířskou a kovotepeckou školu, kde vydržel rok. Klempířinu dodělal v Chebu. Jelikož se mu při jednom z mejdanů mj. podařilo vyhodit z okna policistu, který se tam chtěl dostat po žebříku, stěží zavadil o práci. Občas dělal topiče nebo v mlékárně.

V roce 1970 se Londýn dostal do mariánskolázeňské skupiny Aktual, v níž hrál na flétnu, sudy a barely. Zúčastnil se slavného koncertu Aktualu a Plastic People v pražském Music f Clubu. Tehdy se při stopování seznámil s Franškem Čuňasem Stárkem.

Stopování a cestování se pro něj stalo běžnou součástí života. Kam se stopem dostal, tam nějakou dobu žil, třeba do Liberce, kde dělal kulisáka a statistu v Divadle F.X. Šaldy. Poté žil Londýn nějaký čas v Teplicích, kde bydleli s Čuňasem v garáži. Následně zakotvil v Praze, kde dělal kulisáka a mistra stavby v Národním divadle.

Zároveň stále hrával na kytaru, ale převážně instrumentálně. Během pobojanovického zatýkání androšských mániček v březnu 1976 policajti Londýna s Karáskem zatkli. Skončili ve vazbě v pražské Ruzyni.

Posléze se Zděnek Vokatý seznámil se severomoravskou písničkářkou Dášou Ptaszkovou, s níž začal chodit, vzali se a měli dvě děti. Londýn byl jeden z prvních, kdo podepsal Chartu 77. Na jaře 1978 vznikl VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných), jehož se stal členem.

Problémy najít práci se stupňovaly, stejně jako tlak StB, tak se Zdeněk a Dáša Vokatí roku 1980 rozhodli emigrovat do Vídně. Tam se Londýn okamžitě zapojil do rozšiřování a pašování exilového tisku do Československa.

V té době Londýn hodně hrával na kytaru se Sváťou Karáskem, a to zejména ve Švýcarsku, společně natáčeli i pro Svobodnou Evropu. V listopadu 1989 spolu jeli do Polska na wroclawské setkání českých podzemních umělců a za tři neděle pak v Československu odstartovala Sametová revoluce.

Po rozvodu s Dášou si Zdeněk Vokatý našel nohou partnerku a ona začala chodit s básníkem a publicistou Ivanem Martinem Jirousem, známým pod přezdívkami Magor nebo Magor Jirous. V roce 2020 se Dáša Vokatá ve Vídni tajně provdala za herce Oldřicha Kaisera.