Životopis

Helena Růžičková (rozená Málková) pocházela z rodiny legionáře a úřednice. Ve čtyřech letech začala s baletem a byla tak dobrá, že už jako dítě hostovala v Národním divadle (balet Ptáčník a Z pohádky do pohádky). I přes svou pozdější vysokou nadváhu byla právě díky svým baletním začátkům velmi pohyblivá.

Otcova legionářská minulost jí po roce 1948 zavřela vysokoškolské dveře (chtěla studovat i medicínu) a nebyla dvakrát přijata na DAMU. Absolvovala zdravotnickou školu a živila se jako zubní laborantka. Láska k divadlu v ní ale zvítězila. A Helena Růžičková začínala skutečně od píky.

Nejprve jako choreografka v Mladé Boleslavi a technička v Příbrami. Nakonec se prosadila i herecky (v roce 1967 hostovala v pražském Činoherním klubu v roli hejtmanky v Gogolově Revizorovi, pak se v 70. letech  stala členkou Divadla Na zábradlí).

Helena Růžičková je nicméně známá především jako tvář stříbrného plátna. Podobně jako s baletem, i s filmem začala už v útlém dětství (ve čytřech letech letech se objevila v Babičce, v pěti letech v komedii Z českých mlýnů). V dospělosti vytvořila nevšední komický typ, kdy využívala jak svůj temperament, tak postavu a výřečnost. K nejznámějším snímkům, v nichž se Helena Růžičková objevila, patří: Vlak dětství a naděje (za skvělé ztvárnění kuchařky Anny Urbanové získala Cenu Českého literárního fondu), Přítelkyně z domu smutku, Pane, vy jste vdova, Dívka na koštěti, O princezně jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí 2, Kameňák 2, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka, Homolka a tobolka a již zmiňovaná komediální trilogie režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno a jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno a erotika. O oblibě Heleny Růžičkové svědčí i fakt, že v anketě Největší Čech v roce 2005 obsadila 82. místo (umístila se těsně za Ladislava Smoljaka a Olgu Havlovou a těsně předstihla Pavla Tigrida a Elišku Přemyslovnu). 

V 90. letech se začala Helena Růžičková zabývat okultismem, esoterikou a astrologií. Napsala o tom dokonce knihu Sdělená tajemství. Další překvapení připravila svým fanouškům v roce 1996, kdy v historicky prvních volbách do Senátu kandidovala za KSČM (s 23 % skončila ve svém lounském obvodu třetí). Helena Růžičková rovněž spoluzaložila Nadaci Slon, která pomáhala postiženým a týraným dětem. V posledních letech života trpěla Helena Růžičková rakovinou, svůj boj s ní nejen vyhrála, ale i popsala v několika knížkách. Paradoxně ale krátce poté, počátkem ledna 2004, zemřela na selhání ledvin.

Dlouholetým manželem Heleny Růžičkové byl pomocný režisér a herec malých rolí Jiří Růžička (1932–2003), s nímž měla syna, rovněž herce Jiřího Růžičku (1956–1999). Poslední léta života strávila po boku herce Václava Glazara.