Životopis

Bohumil Hrabal začal publikovat v roce 1963, ale po roce 1970 nesměl několik let svá díla zveřejňovat, proto psal do samizdatových a exilových periodik, podobně jako např. Josef Škvorecký nebo Milan Kundera. Po sebekritickém prohlášení, které vydal v časopise Tvorba, mu byla opět umožněna činnost, avšak pod ostrým dohledem cenzury.

BOHUMIL HRABAL - KOČKY MU CHODILY NAPROTI

Za své dílo byl Bohumil Hrabal několikrát oceněn. Román Příliš hlučná samota mu přinesl italskou literární cenu - Premio Elba, dostal také ocenění z Maďarska, Francie, Anglie a též Národní cenu České republiky za knihu Obsluhoval jsem anglického krále.

Bohumil Hrabal měl zásadní vliv nejen na českou literaturu 20. století, ale i na český film. Nejznámější je válečná tragikomedie Ostře sledované vlaky, jejíž zfilmování Jiřím Menzelem získalo Oscara za nejlepší cizojazyčný film (v hlavní roli se objevil mladičký Václav Neckář). Filmové podoby se dočkala i díla Skřivánci na niti, Slavnosti sněženek, Postřižiny či již zmiňovaný román Obsluhoval jsem anglického krále.

Spousta míst u nás je pojmenovaných po Bohumilu Hrabalovi. V Praze na Palmovce existuje náměstí Bohumila Hrabala. V Brně zase ulice Hrabalova, kde stále stojí jeho rodný dům. K výčtu míst, která vstoupila do Hrabalova života patří i Libeň, která se mu od 50. let stala domovem, kde prožil šťastné manželství s Eliškou Plevovou, zvanou Pipsi.

Než se však Bohumil Hrabal oženil s Eliškou, prošla jeho rukama řada milenek. Jeho první životní láskou byla Jiřina Georgina Sokolová, s níž byl čtyři roky, poté ho opustila kvůli jinému muži. Následovala chvilková známost s Olinkou Mickovou. Tu však zanedlouho vymněnil za vdanou paničku Jarmilu Holečkovou. Dokonce spolu čekali dítě, to si ale nechala vzít, o čemž mu jen napsala. Aby se otřepal, navázal vztah s mladičkou osmnáctiletou Blankou Krauseovou, která ho brzy pustila k vodě. Nakonec se dočkal štěstí a našel si svoji ženu Elišku Plevovou. Jejími slovy dokonce popisuje jaký byl milenec v knize Svatby v domě.

O BOHUMILU HRABALOVI ČTĚTE ZDE>>

Bohumil Hrabal se zapsal do povědomí české veřejnosti i řadou štěpných citátů ze svých děl. Např. „musel jsem se štípnout do ruky, abych se ujistil, že nespím, ale i takové věci se mohou stát“, „pohlavní styk s manželkou po pětiletém manželství by měl být prohlášen za krvesmilstvo a trestán žalářem“, „pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou“.

Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 po pádu z okna.