Slovenský herec Vlado Müller neměl vystudovaný obor, v němž léta působil, pouze v roce 1954 absolvoval Odborný divadelní kurz na Státní konzervatoři v Bratislavě. Vytvořil zejména na divadelních prknech, ale též na televizní obrazovce desítky vážných, charakterních i komediálních rolí. V českém a slovenském filmu, televizi, rozhlase a dabingu se výrazně uplatnil od začátku 60. let 20. století.
Vzpomeňme třeba na dnes již kultovní dobrodružný seriál Přátelé Zeleného údolí (1980), kde Vlado Müller ztvárnil nezapomenutelného hajného Horynu. Ten do tajů přírody prostřednictvím dvou chlapců - v podání Miroslava Čížka (jehož kariéra skončila v pubertě) a Ondřeje Malého, který si později vzal svou hereckou kolegyni Pavlu Tomicovou - zasvěcoval především dětské televizní diváky. Ti tenkrát seriál doslova hltali a prozpěvolali si jeho úvodní skladbu.
NA VLADA SE SYNEM NESTAČILA ANI SMRTELNÁ POSTEL
Co se týče filmových rolí Vlado Müllera, dodnes jej můžeme vidět ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen (1963), kde si pod stolem tarasnicí ustřelil nohy. Hlavní roli zde ztvárnil charizmatický Jan Kačer. Dále jmenujme třeba Orlie pierko (1971), televizní drama Othelo (1972), kde slovenský umělec dostal hlavní roli, a to po boku skvělých kolegů - Magdy Vášáryové, Emílie Vášáryové, Juraje Kukury či Martina Huby. Ze seriálů jsou to kromě již zmíněných Přátel Zeleného údolí také Bakaláři nebo Černá země.
Byl členem Krajského divadla v Nitře, Armádního divadla v Martině a činohry Novej scény v Bratislavě. V roce 1979 Vlado Müllera dostal titul zasloužilý umělec. Jeho kariéra skončila roku 1990, kdy se pod ním podlomila podlaha v divadle - utrpěl zlomeninu kyčelního kloubu.
Po operaci se Vladislav Müller už na jeviště nevrátil a žil v ústraní na své chatě. Ale také podnikal; byl majitelem denního baru a restaurace. Později mu lékaři zjistili rakovinu, na kterou 20. června 1996 zemřel.
Vlado Müllera byl dvakrát ženatý. V prvním manželství se mu narodil syn, úspěšný zpěvák a skladatel Richard Müller.