Monika Stará | Celebwiki.cz

Monika Stará

Datum narození: 18.12.1965
Místo narození: Hranice na Moravě
Profese: pedagožka, princezna z pohádky S čerty nejsou žerty
Znamení: Střelec

Související celebrity

Životopis

Jako herečka se Monika Stará, dívčím jménem Pelcová, proslavila v pohádce S čerty nejsou žerty, což byla její životní role, kterou navíc získala zcela náhodou.

Ve světle filmových kamer se Monika Stará, ještě pod dívčím jménem Monika Pelcová, objevila ve svých osmnácti letech v dnes již kultovní pohádce režiséra Hynka Bočana S čerty nejsou žerty (1984), natočené na motivy knihy Boženy Němcové (konkrétně pohádky Čertův švagr).

MARIE STARÁ - DALA BY PŘEDNOST DRAMATU

Režisér Hynek Bočan si Moniku Pelcovou, tehdy nadšenou ochotnici, vyhlédl na přijímacích zkouškách na pražskou DAMU, kam se sice sympatická blondýnka nedostala, ale zato získala roli v jedné z nejoblíbenějších pohádek Česka.

Zahrála si v ní naivní princeznu Adélku, která nakonec přece jen získá srdce charizmatického mlynáře Petra v podání Vladimíra Dlouhého. Avšak díky jejímu moravskému přízvuku, diváci neposlouchají její hlas; nadabovala ji Naďa Konvalinková.

„Asi deset dnů po zkouškách mi přišel telegram. Rychle jsem ho rozbalila a četla: Dostavte se na Barrandov tehdy a tehdy. Stop,“ popsala po letech Monika Stará, jak přišla ke své osudové roli.

Po skončení natáčení se Monika Pelcová vrátila do Olomouce, kde žila, dala se zde dohromady se svým spolužákem z gymnázia. K filmu se poté nevydala, nevystudovala herectví, ale obor čeština a hudební výchova na pedagogické fakultě. A začala učit.

Spolužákovi z gymnázia Monika Stará porodila dvě dcery. Jejich vztah ale nevydržel. Rozvedli se.

 

Další Ostatní

zobrazit profil Dana Drábová
Dana Drábová
zobrazit profil Danny Moder
Danny Moder
zobrazit profil Ivan Adamec
Ivan Adamec
zobrazit profil Pavel Kováčik
Pavel Kováčik
zobrazit profil Jan Prušinovský
Jan Prušinovský
zobrazit profil Jindra Vobořil
Jindra Vobořil
zobrazit profil Stanislav Antoš
Stanislav Antoš
zobrazit profil Jiří Šesták
Jiří Šesták