Patřil mezi nejoriginálnější i nejuznávanější, ale také nejkontroverznější české herce. Pavel Landovský platil za nespoutaného a velmi emotivního bonvivána a komedianta. Opakovaně veřejně a nevybíravými slovy kritizoval levicové herce, třeba Jiřinu Švorcovou označil za špatného člověka, i politiky. Byl také přistižen, jak řídí přiopilý a policistům pak nadával, na jeho dům byla uvalena exekuce atd.
Mezi špičku se Pavel Landovský vypracoval především svou originalitou, vitalitou, intuitivním herectvím a nesporným talentem. Vyučený nástrojař a absolvent strojní průmyslovky se marně pokoušel dostat na DAMU. Celkem se hlásil čtyřikrát, ale nepovedlo se.
Láska k divadlu však byla silnější. Pavel Landovský se nechal tedy alespoň zaměstnat jako statista v teplickém divadle a po několika letech dostal první drobné herecké příležitosti v divadle v Šumperku. Jeho kariéra začala až koncem 60. let 20. století v pražském Činoherním klubu, kde navíc zanechal stopu i jako dramatik (Hodinový hoteliér či Chudobinec aneb případ vesnického policajta; psal i pro Československý rozhlas).
Když Pavel Landovský podepsal Chartu 77, donutili ho komunisté v rámci šikanózní represivní operace Asanace odejít do emigrace do Rakouska, kde poté působil ve vídeňském Burgtheateru.
Po Sametové revoluci 1989 se ovšem Pavel Landovský vrátil domů a vytvořil řadu dalších neopakovatelných rolí. Posledních deset let života prožil víceméně v osamění ve svém domku v Kytíně u Mníšku pod Brdy a netajil se tím, že je nešťastný.
Bez Pavla Landovského by se neobešly filmové perly 60. let 20. století, jako jsou Utrpení mladého Boháčka (se Stelou Zázvorkovou), Penzion pro svobodné pány (s Josefem Abrhámem), Svatbel a jako řemen (s Ivou Janžurovou), Markéta Lazarová (s Magdou Vášáryovou) či Já, truchlivý bůh (s Milošem Kopeckým).
Po listopadu 1989 na sebe opět upozornil, zvláště ve filmech Černí baroni (s Ondřejem Vetchým) nebo Vratné lahve (se Zdeňkem Svěrákem). Za vedlejší roli v tomto filmu byl Pavel Landovský nominován na Českého lva.
Celkem Pavel Landovský hrál v téměř stovce filmových titulů. V roce 2002 dostal medili Za zásluhy od tehdejšího prezidenta Václava Havla, který patřil mezi jeho osobní přátele (dokonce si spolu zahráli v Havlově hře Audience a objevil se i ve filmovém zpracování poslední Havlovy hry Odcházení).
Pavel Landovský se ve své vzpomínkové knize Lanďák (napsal ji se svojí někdejší manželkou Helenou Albertovou) svěřil, že mu v roce 1989 Václav Havel nabídl, aby se stal prezidentem, což ale odmítl.
Herec a dramatik Pavel Landovský zemřel 10. října 2014. Bylo mu 78 let.