Životopis

Budoucí spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě a právě život v tomto maloměstě ho v mnohém ovlivnil. Náchod ve svých knihách přejmenoval na Kostelec, ale jiné reálie nechal. I proto ho Náchodští stále berou jako svého nejslavnějšího rodáka.

O JOSEFU ŠKVORECKÉM ČTĚTE ZDE>>

Po2. světové válce Josef Švkoreský vystudoval angličtinu a filozofii na UK s perspektivou středoškolského profesora. V roce 1951 získal doktorát filozofie. Po promoci Josef Škvorecký nastoupil dvouletou vojenskou službu u tankového praporu v Mladé. Poté pracoval jako nakladatelský redaktor v Odeonu, dále jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, který spoluzakládal.

V roce 1963 se stal spisovatelem na volné noze. Za své aktivní vystupování na konci 60. let 20. století byl Josef Škvorecký kritizován normalizačními komunisty, a proto v roce 1969 využil spolu se svou manželkou (spisovatelkou Zdenou Salivarovou) přednáškového turné po USA a emigrovali do Kanady.

V tomto náhradním domově získal Josef Škvorecký práci na torontské univerzitě jako profesor v oboru literatury, divadla a filmu, ale rovněž spolu s ženou založili exilové nakladatelství 68 Publishers specializované na vydávání původní české beletrie exilových autorů. Za tuto činnost byl po roce 1989 mnohokrát v domovině oceňován, např. v roce 1999 od prezidenta a osobního přítele Václava Havla.

Mezi nejznámější romány Josefa Škvoreckého patří hned jeho prvotina s titulem Zbabělci. Vyšla roku 1958 a způsobila poprask. Věnovala se totiž v té době tabuizovanému tématu – pseudovlastenectví a prospěchářství tzv. "slušných lidí" v posledních dnech války. Kniha byla komunistickým režimem zakázána a znovu směla vyjít až v roce 1964.

Spisovatel později vydal řadu povídkových knih, některé z detektivních povídek ze souboru Smutek poručíka Borůvky (1966) byly zfilmovány. Např. v povídce Smrt na jehle (1968) si zahráli Lubomír Lipský (poručík Borůvka) či Jan Přeučil (kriminalista Málek). Literární kritikou nejkladněji přijaté knihy Josefa Škvoreckého jsou prózy vydané během jeho emigrace: Mirákl (1972) či Příběh inženýra lidských duší (1977).

Po roce 1989 se jméno Josefa Škvoreckého vrátilo k jeho fanouškům ve velkém stylu a to především prostřednictvím filmového zpracování jeho děl. Začátkem 90. let 20. století na televizní obrazovce zazářil seriál Hříchy pro prátera Knoxe natočený na motivy jeho detektivek. Desetidílným seriálem se autor projektu režisér Dušan Klein vlastně vrátil k začátkům televizního vysílání u nás, každá epizoda byla v premiéře totiž uvedena v přímém přenosu. Seriál dal velkou příležitost herečce Zlatě Adamovské.

Největší popularitu však Josefu Škvoreckému přinesl filmový přepis jeho románu Tankový prapor. Zajímavostí nabízí tento film hned několik. Jednak jde o první český film po pádu komunizmu financovaný ze soukromých zdrojů (1991). Dále se v tomto příběhu objevila řada populárních českých herců a hereček. Nejvýraznější postavy vojínů ztvárnili Lukáš Vaculík, Roman Skamene, Vítězslav Jandák, Miroslav Donutil, Martin Zounar, Václav Vydra, Michal Suchánek. 

Ačkoliv Josef Švorecký zemřel v roce 2012, jeho odkaz je v české literatuře stále přítomný. Spisovatelovo jméno nese pražská Literární akademie - Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého a od roku 2007 také Cena Josefa Škvoreckého dotovaná výherní cenou 100 000 korun. Mezi jejími laureáty byla například roku 2012 Kateřina Tučková za svůj román Žítkovské bohyně.