Na stříbrném plátně se herečka Lucie Žáčková poprvé objevila v romantickém dramatu režiséra Karla Kachyni Hanele (1999), tedy ve svých jednadvaceti letech, kdy ještě studovala. Další nabídku dostala od Martina Šulíka do snímku Sluneční stát, kde si zahrála po boku Oldřicha Navrátila či Igora Bareše. Příležitost předvést své herecké umění měla ve filmu Petra Zelenky Karamazovi, ve snímku Alice Nellis Revival či v dramatu Jana Prušinovského Kobry a užovky. Jejími hereckými kolegy zde byli Kryštof Hádek a jeho bratr Matěj Hádek. Role Lucie Žáčková dostala také v seriálech Expozitura, Nevinné lži či Život a doba soudce A. K.
V roce 2000 Lucie Žáčková absolvovala hudebně-dramatický obor Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Už v době studií hostovala v ostravském Divadle Petra Bezruče a v opavském Slezském divadle. Její první stálé angažmá bylo v Divadle Petra Bezruče. Za pět roků zde hrála mimo jiné v Tracyho tygrovi, v Nevyléčitelných, ve Skleněném zvěřinci, v Mladé gardě v letech jungle. Úspěch jí přinesla především role Nastasji v adaptaci Dostojevského Idiota, za kterou získala v roce 2004 Cenu Thálie v kategorii mladý umělec do 33 let a v témže roce i Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku. V sezoně 2005 - 2006 byla členkou ostravské Komorní scény Aréna. Poté dostala nabídku stát se členkou činohry Národního divadla. Neodmítla. V ND ztvárnila řadu rolí; například v hrách Doma, Dva vznešení příbuzní, Babička, Den naděje, Strýček Váňa nebo Racek.
Dětství neměla ostravská rodačka bezstarostné. Její matce nebylo ještě ani osmnáct, když se narodila. A pak následovali tři sourozenci. Mezi bratry se cítila odstrčená a utiskovaná, dokonce si přála jít do dětského domova, svěřila se Lucie Žáčková v médiích. Jak prozradila, ani začátky v Praze poté, co opustila Ostravu, nebyly nijak růžové. Nikoho zde neměla, žádné kamarády, cítila se osamělá.
Lucie Žáčková ráda pije kávu slazenou medem, kterou začíná pokud možno každý den. Cukr ráda nemá, zato med miluje ve všech podobách, řekla o svých chutích tisku.