Narodil jako jedináček a podle svých slov tím byl velmi postižen. Za 1. světové války byl jeho otec poslán na frontu a on byl nucen zůstat se svou matkou v Praze, kde vystudoval gymnázium. Další kroky Jana Werich vedly na práva a ve svých 24 letech se oženil s o rok mladší švadlenou Zdenou.
Na vysoké škole se Jan Werich potkal se svým budoucím kolegou Jiřím Voskovcem, se kterým v 2. polovině 20. let vytvořili nezapomenutelnou dvojici. Nejprve spolu spolupracovali v časopise Přerod. Následně založili Osvobozené divadlo, kde debutovali se svou první hrou West Pocket Revue (Malá revue do kapsičky u vesty), pak následovaly legendární hry jako Osel a stín, Kat a blázen, Nebe na Zemi, Balada z hadrů, Těžká Barbora nebo Golem. Ve všech vystupovali jako klaunská dvojice vtipně, ironicky a velmi originálně komentující společnenské a politické nešvary.
Kromě divadla si dvojice Voskovec-Werich zahrála i v mnoha filmech. Nejznámějšími jsou Hej rup, Peníze nebo život, Svět patří nám či U nás v Kocourkově.
Jan Werich a Jiří Voskovec vystupovali v Osvobozeném divadle do roku 1935. Divadlo následně své jméno změnilo na Spoutané a V&W zde uvedli své nejkontroverznější hry Balada z hadrů, Kat a blázen či Osel a stín. V roce 1938 byla ale kvůli nacistům dvojce donucena uprchnout do Ameriky (zvláště protitotalitní Osel a stín ležel hitlerovskému režimu v žaludku).
Dlouholetý autor hudby a jejich velký kamarád Jaroslav Ježek odjel s nimi. Za oceánem se trio nadále živilo herectvím, především mezi tamní českou komunitou. Velkou popularitu získali i protinacistickými pořady pro rozhlasovou stanici Hlas Ameriky.
V roce 1945 se Jan Werich vrátil do osvobozeného Československa. Když o rok později přijel i Jiří Voskovec, založili spolu Divadlo V+W, ale kvůli politické situaci už nemohli uvádět peprné politicko-satirické hry a duo se brzkou emigrací Jiřho Voskovce rozpadlo.
Další roky prošel Jan Werich mnoha divadly. Na pár let se stal ředitelem Divadla ABC a po založení Divadla Voskovce a Wericha se jeho novým hereckým partnerem stal Miroslav Horníček. Jan Werich prošel i dalšími filmy - Císařův pekař a pekařův císař, Byl jednou jeden král, Pan Tau - ale i přesto, jak velkou lásku k filmu choval, nedostal tolik příležitostí, kolik by si přál. Ani komunistický režim mu nepřál.
V 60. letech 20. století vyšla jeho první kniha humorných pohádek Fimfárum, které byly později zanimovány a postavičky dostaly hlas právě Jana Wericha. Další kniha Italské prázdniny zaznamenává jeho zážitky z cest.
V roce 1963 mu byl přidělen titul národní umělec, kterým Jan Werich skutečně byl. V rozsáhlé celospolečenské anketě Největší Čech, která v roce 2005 probíhala několik měsíců prostřednictvím televize (cílem bylo vybrat „největší osobnost naší historie i současnosti“) se Jan Werich umístil šestý, před Janem Husem. Předstihli ho Karel IV.,T. G. Masaryk, Václav Havel, J. A. Komenský a Jan Žižka.
Jan Werich měl dvě děti. Z manželství vzešlou herečku Janu Werichovou a pak nemanželského Jiřího Petráška, který se o tom, kdo je jeho otec, dozvěděl až jako dospělý, a to po Werichově smrti. Pozoruhodné je, že se spekuluje i o tom, která z mnoha milenek Jana Wericha je jeho matka.