Měla sen být herečkou. Ke studiu herectví Hana Zagorová nastoupila v roce 1964 na brněnské JAMU, a to i přesto, že o rok dříve vyhrála hudební soutěž Hledáme nové talenty. O její pěvecké kariéře rozhodla až spolupráce s ostravským rozhlasem, kde nahrála svoje první písně.
HANA ZAGOROVÁ - TAJEMSTVÍ LÁSKY S MARGITOU
Později Hana Zagorová přesídlila na televizní obrazovky, kde vystupovala se skupinou Flamingo, jíž následoval soubor Sodoma-Gomora. Hrála v divadle Apollo a tři sezóny účinkovala v Kytici Divadla Semafor.
Zpívala s Petrem Rezkem, Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem. Osudové pracovní spojení Hana Zagorová navázala s Karlem Vágnerem, který jí dělal kapelníka, manažera, skladatele i milence. Nahráli spolu hity, jako jsou Je naprosto nezbytné, Duhová víla, Já se vznáším, Líto, je mi líto či Hej, mistře basů. Koncertovali po Evropě, Asii i po Americe.
Nedlouho před Sametovou revolucí 1989 podepsala petici za svobodu slova a propuštění politických vězňů nazvanou Několik vět. V revolučních dnech pak Hana Zagorová přednesla spolu s hudebníkem Jaroslavem Hutkou hymnu na Václavském náměstí.
Moderovala pořady Dluhy Hany Zagorové, Když nemůžu spát nebo Hogo Fogo. Pár jich uváděla i v zahraničí. Objevila se mimo jiné i v německé pohádce Peter Pan či v komedii Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Známější je ale její hlavní role z parodického Trháku (1980). Hana Zagorová se rovněž předvedla v muzikálech Jack Rozparovač či Mona Lisa. Napsala několik knih.
Kromě Slavíků se Hana Zagorová mohla pochlubit i bulharským Zlatým Orfeem nebo kubánskou Cenou Světového festivalu. V roce 1983 získala titul zasloužilé umělkyně a Zlatou desku Supraphonu za milion prodaných LP desek.
Šest byl manželem Hany Zagorové český král baletu Vlastimil Harapes. Brali se v roce 1986.
Brzy po rozvodu si vzala slovenského tenoristu Štefana Margitu. Děti Hana Zagorová kvůli těžké poruše krvetvorby mít nemohla.
Zpěvačka Hana Zagorová zemřela 26. srpna 2022. Bylo jí 75 let.