V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze a své rodné město taky zkrášlil několika významnými instalacemi a sochami.
Prvním dílem Davida Černého, které vzbudilo větší pozornost je, Quo Vadis. Jedná se oplastiku Trabantu na nohách, symbolizující hromadný exodus východných Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 byla umístěna na Staroměstském námestí v Praze.
K soše Viselec nebo Zavěšený muž, která symbolizuje Sigmunda Freuda o výšce 220 cm visícího za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze, se také váže vtipná historka. V roce 2007 totiž způsobila poplach u hasičlů i policie v michiganském městě Grand Rapids poblíž arény Van Andel, kde byla vystavená. Lidé si totiž Freuda spletli se sebevrahem a stropili poplach.
DAVID ČERNÝ DAL NA CHARITU SVOJE SPERMA
Mezi další významná díla patří také žertovná plastika Kůň, představující svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně. Je instalována v pasáži paláce Lucerna. Tato socha byla instalována za podpory Dagmar Havlové, švagrové Václava Havla a majitelky Lucerny, jež uzavřela s umělcem dohodu, podle níž má dílo viset v Pasáži Lucerna do té doby, dokud nebude v zemích Koruny české obnovena konstituční monarchie.
David Černý je také autorem díla Miminka-Babies, deseti černých laminátových soch obřích miminek, které lezou po žižkovském vysílači.
Památná byla také jeho obří socha před Budovu Rady EU v době předsednictví České republiky. Byla dílem umělců ze 27 zemí a vznikala pod vedením výtvarníka Davida Černého. Skládačka zobrazuje každý stát tak, jak ho vnímá zbytek kontinentu. Výsledek se jmenoval Entropa, skládačka sedmadvacítky. Českou republiku Černý ztvárnil jako displej ve zlatém rámu. A v něm běžely výroky Václava Klause o globálním oteplování nebo Evropské unii. Nikoho, kdo zná díla Černého, nepřekvapila provokace a ironie.
David Černý navrhoval umístit sochu obřího onanisty na Národní divadlo, tento návrh mu však neprošel. Zato socha obrovského vztyčeného prostředníku naproti prezidentskému sídlu na Pražském hradě, vzbudila dostatečnou pozornost. Desetimetrový fialový objekt na pontonu Vltavy měl vyjádřit umělcův názor na politiku prezidenta Miloše Zemana.
O tom, že David Černý rád provokuje nejenom sochami, ale také slovem, svědčí i řada jeho afér a urážek, které pronesl. Za prototyp Čecha označil Černý nepromíchanou, nezajímavou a lehce zknedlíkovanou hmotu, která je nasáklá pivem. Za tyto výroky na něj podal Ladislav Bátora trestní oznámení pro hanobení rasy, národa a přesvědčení, ale policie věc odložila s tím, že nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu.
Mediálně nejvíce propíraná kauza byl však soud s Milanem Knížákem. Toho Černý označil vulgárnym výrazem označujícím mužské přirození a Knížák žádal veřejnou omluvu a finanční odškodnení. Celý spor vznik v roce 2000, kdy Černý odmítl převzít cenu Jindřicha Chalupeckého v Národní galerii do doby, dokud z jejího vedení Knížák neodejde. Milan Knížák ho nechal po sporu o instalaci jeho díla vyvést a ocenění Černému předal prezident Václav Havel na chodníku před Veletržním palácem. Černý se Knížákovi u soudu omluvil, což bral jako projev své dobré vůle a recipročně nežádal omluvu od Knížáka za to, že ho nechal vyvést z Národní galerie.
Jméno Davida Černého se objevilo i v několika filmech, na kterých spolupracoval: v roce 1988 Vychovatel ke strachu v režii Pavla Marka, kde měl Černý starosti animaci; v roce 1997 Knoflíkáři v režii Petra Zelenky, kde se předvedl jako architekt a herec.
Jako spoluautor scenáře je podepsaný pod televizním pořadem o současným umění Artroza.Společně s hudebníkem Davidem Kollerem a režisérkou Alicí Nellis stál za vybudováním kulturního centra Meet Factory, otevřeného v roce 2007 v prostoru železničního depa na Smíchově. Budovu zdobí jeho plastika Červená auta v podobě dvou automobilů visících na věšácích.
Bývalými partnerkami Davida Černého byly herečky Klára Issová nebo Tereza Nvotová, která kvůli lásce k němu utekla jako šestnáctiletá ze Slovenska do Prahy.