Od dětství hrál ochotnicky divadlo a recitoval. Po studiu na pražské DAMU působil v Realistickém divadle (dnešní Švandovo divadlo na Smíchově). Po Sametové revoluci 1989 Jan Hartl hrál sezónu v Divadle na Vinohradech a hostoval na dalších scénách. Roku 1997 se stal členem Činohry Národního divadla v Praze.
JAN HARTL - ŽILKOVÁ MU UTEKLA PŘED SVATBOU
Jan Hartl proslul v literárních pořadech na pražských poetických scénách, jako je např. Divadlo Viola či Lyra Pragensis, dále pak také svou spoluprací s rozhlasem. Roku 2007 zvítězil v anketě Neviditelný herec, která je pravidelně vyhlašována Českým rozhlasem.
Na stříbrném plátně Jan Hartl debutoval roku 1974, a hned v dvou menších rolích. Do svých Holek z porcelánu jej obsadil Juraj Herz a do komedie s Luďkem Sobotou a Martou Vančurovou Jáchyme, hoď ho do stroje! Oldřich Lipský, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák.
Ještě za minulého režimu se Jan Hart prosadil v seriálech. Hrál v Muži na radnici či Plechové kavalérii, posléze pak mj. v sériích O zvířatech a lidech, Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Četnické humoresky. Objevil se i v řadě inscenací a pohádek. Jmenujme např. Vltvavská víla, Ať přiletí čáp, královno!, Zvon Lukáš či Otesánek Jan Švankmajera, který mu svěřil ústřední postavu.
Hlavní roli Jan Hartl ztvárnil také v tragikomedii Víta Olmera Ta naše písnička česká II (1990), a to společně s Ondřejem Vetchým. Skvělý výkon předvedl v dramatu Golet v údolí (1995), za nějž získal nominaci na Českého lva ve vedlejší roli. Jako svůdník, operní režisér Vítek, se Jan Hartl představil v hudebním snímku Jiřího Menzela Donšajni (2013).
Jan Hartl má dvě děti, syna Prokopa Hartla a dceru Kláru Hartlovou. Jeho životní láska Olga Škopková, matka jeho dětí, mu roku 2007 zemřela na rakovinu.