Před televizní kamerou se Barbora Lukešová poprvé objevila při natáčení komedie Šaty až na zem (1986), na jejímž scénáři se podílela Halina Pawlowská. Ve snímku ústřední postavy ztvárnili Karel Roden a Jana Synková.
Hlavní role na sebe nenechala dlouho čekat. Barbora Lukešová ji dostala v TV dramatu Temná aréna (1988) společně Evou Jeníčkovou a na stříbrném plátně to bylo v dramatickém příběhu Vojtěch, řečený sirotek (1989) s kolegou Petrem Formanem a posléze v dalším dramatu s názvem Žiletky (1994).
Později dala Barbora Lukešová přednost mateřství před hereckou kariérou. Na plac se vrátila v italsko-švýcarském romantickém snímku Brucio nel vento (2002), kde společně s Ivanem Fraňkem, Petrem Formanem a Zuzanou Mauréry obsadila jednu ze stěžejních rolí. Kromě dalších filmů, jako je Bestiář (2007) režisérky Ireny Pavláskové natočený podle knihy Barbary Nesvadbové, si zahrála i v řadě seriálů. Jmenujme např. Ordinaci v růžové zahradě a Cesty domů.
Po delší pauze, způsobené nádorovým onemocněním, se ke své práci vrátila a v roce 2013 byla Barbora Lukešová nominována na Cenu Alfréda Radoka za roli „A" v inscenaci Terminus.
Zahrála si pak v další televizní tvorbě - Doktor Martin, Já, Mattoni - a také ve filmech, jako jsou thriller Dítě číslo 44, drama Prahala, kde Barbora Lukešová společně s Vicou Kerekes zpodobnily hlavní postavy, nebo snímek Abstinent.
RAKOVINA: BARKORA LUKEŠOVÁ PŘIŠLA O PRSA
Barbora Lukešová se narodila do rodiny filmového architekta Rudolfa Lukeše a jeho ženy Tatijany, díky jejím rodičům získala ruské kořeny po babičce a židovské po dědečkovi.
Otec, který spolupracoval s režiséry Jiřím Weissem a Jiřím Krejčíkem, zemřel, když jí bylo sedm let. Tato událost Barboru Lukešovou změnila v plaché a uzavřené dítě. Recitace básní na základní škole jí pomohla otevřít se a přivést k herecké cestě.
Posléze se Barbora Lukešová stala posluchačkou hudebně-dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze. Jejími kantory byli mj. Jiří Vala, Vladimír Ráž či Václav Postránecký.
Ještě na škole Barbora Lukešová působila na jevištích Národního divadla, Realistického divadla, Divadla Zdeňka Nejedlého a Divadla S. K. Neumanna. Po ukončení studií získal angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, posléze v divadle Rokoko či v Divadle v Celetné.