Životopis

Dlouholetá členka činohry Národního divadla Blanka Bohdanová, úspěšná herečka, ale též malířka, výtvarnice a pedagožka, začala hrát divadlo už v dětství. Do té doby se datuje i její touha po výtvarném studiu na keramické škole. Vzhledem k tomu, že byla druhá světová válka, rodiče se obávali o její budoucnost, a tak ji poslali raději na obchodní akademii. Po válce vystudovala brněnskou JAMU.

BLANKA BOHDANOVÁ – PROČ TRPĚLA JAKO ZVÍŘE?

První angažmá Blanka Bohdanová dostala v divadle v Pardubicích. Když přesídlila do Prahy, hrála nejdříve v Městských divadlech pražských, v divadle E. F. Buriana a poté, tedy v roce 1966, zakotvila v Národním divadle. Je nositelkou Thálií – ceny za celoživotní činoherní herectví a ceny za mimořádný jevištní výkon v kategorii činohra ženy. Roku 1985 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Léta vyučovala herectví na pražské konzervatoři. Svá díla v oblasti malířství a grafiky často vystavovala nejen v České republice, ale také v cizině. Je držitelkou cen Františka Filipovského za dabing. Svůj hlas propůjčila Sugar v slavném snímku Někdo to rád horké (1959), Ditě Saxové ve stejnojmenném velkofilmu z roku 1967 či Daisy Werthanové v trháku Řidič slečny Daisy (1989).

Před kamerou poprvé stanula v dramatu Otakara Vávry Občan Brych (1958). A pak šla z role do role. Ztvárnila řadu hlavních postav, například v dramatech Odcházeti s podzimem (1965) či Evženie Grandetová (1966). O příliv nabídek k natáčení jí výrazně připravila normalizace. Roku 1969 si s Rudolfem Hrušínským střihla hlavní roli opět v dramatu Bellevue a odjela na stáž do Velké Británie. Pak se – za trest - objevovala na televizní obrazovce jen zřídka, například se mihla v Třiceti případech majora Zemana, alias Vladimíra Brabce. V tomto seriálu si zahrála většina úspěšných českých herců (někteří dostali i více rolí). Jmenujme například Radoslava Brzobohatého, Jaroslavu Obermaierovou či Františka Němce.

Po vyobcování z řad neobsazovanějších hereček dostala jen pár větších rolí, například v pohádce Krása (1976) s Taťjanou Medveckou a Petrem Štěpánkem.

Hrála v komediích Křtiny (1981), Když rozvod, tak rozvod (1982) nebo v seriálech My všichni školou povinní (1984) a Třetí patro (1985). V těchto dílech se potkala s kolegy, jako jsou Miloš Kopecký, Vladimír Menšík, Veronika Žilková, Jan Čenský, Miroslav Vladyka, Jiří Bartoška, Jana Šulcová.

Po pádu totality se opět vrátila před kameru a sehrála před ní na dvě desítky postav. Třeba i hlavních, jako v dramatickém třináctidílném seriálu Hynka Bočana Hotel Herbich (1999), a to po boku Jiřího Langmajera, Barbory Munzarové, Simony Postlerové, Jana Kačera, Zuzany Bydžovské, Zlaty Adamovské či Pavla Kříže.

Herečce se podle médií až po její čtyřicítce narodil syn Vlado Bohdan.